Úvod 3
Feministická interpretace pohádek 3
Sandra Gilbertová a Susan Gubarová: kritika Sněhurky 4
Linda Parsons: chvála Popelky 6
Michael Mendelson: nedostatečná kooperace ženských postav 8
Závěr 10
Použité zdroje 12

"Analýza pohádek může být provedena z mnoha úhlů pohledu. Existují přístupy folkloristické (Antti Aarne), psychologické (Maria Luise von Franz, Bruno Bettelheim), strukturalistické (Vladimir Propp), společensko-historické (Jack Zipes). Od 70. let se zejména ve Spojených státech stává pohádka předmětem feministické interpretace, která se soustředí na identifikaci genderových stereotypů, sexismus, schematizaci ženských hrdinek, ale také na problém převahy pohádek s dominantním mužským hrdinou v západním pohádkovém kánonu. Postupně vznikají studie kombinující již zaběhlé metody s genderovým hlediskem (Jack Zipes, Ruth Bottigheimer). Tato práce přibližuje feministický přístup k pohádkám na základě studií Sandry Gilbertové, Susan Guberové, Lindy Parsonsové a Michaela Mendelsona, které zkoumají, do jaké míry jsou ve známých pohádkách bratří Grimmů přítomny tradiční patriarchální modely.

Feministická interpretace pohádek
Pohádka se dostala do feministického zorného pole zejména proto, že tvoří základní kámen dětské literatury a jako taková představuje dětem od útlého věku model přijatelného mužského a ženského chování. Přestože se nedá přesně určit úloha, jakou pohádky sehrávají ve formování osobnosti, existuje obecná tendence chápat pohádkové pojetí genderových rolí jako naprosto přirozené. Děti v příbězích rozpoznávají samy sebe, své přátele, přání i potíže. Identifikují se s postavami obzvláště tehdy, když tyto postavy potvrzují vzorce chování, které děti znají ze svého okolí.
Na začátku 70. let upozornily stoupenkyně druhé vlny feminismu v USA na převahu mužských pohádkových postav a na podřadnou a pasivní roli jejich ženských protějšků. Tradiční pohádka se stala předmětem kritiky jako nástroj k udržení stereotypních rolí ve společnosti: žena má být především krásná, poslušná, musí se starat o domácnost a čekat na vysněného prince, který se s ní ožení. Někteří kritici sice poukázali na existenci velkého množství pohádek s odvážnou, inteligentní a samostatnou hrdinkou, tento argument však neobstál v otázce popularity takovýchto pohádek ve srovnání s těmi tradičními. Marcia Liebermanová ve svém článku Some Day My Prince Will Come: Female Acculturation through the Fairy Tale uvádí, že pokud se v příbězích objevují silné ženy, jde buď o nadpřirozené bytosti, nebo o záporné postavy. Takto čtenáře utvrzují v přesvědčení, že síla a moc jsou pro ženu nepřirozené:

„They establish a dichotomy between those women who are gentle, passive, and fair, and those who are active, wicked, and ugly. Women who are powerful and good are never human; those women who are human, and who have power or seek it, are nearly always portrayed as repulsive.“"