1.

Vysvětlete pojmy „filosofie existence“ a „existencialismus“. Kteří myslitelé jsou řazeni do tohoto filosofického směru? Jak charakterizuje existencialismus J.-P.Sartre ve spisu Existencialismus je humanismus? Jak reaguje na Sartra Heidegger v dopisu O humanismu? V čem spočívala novost Kierkegaardova přístupu a představitelů tzv. „filosofie existence“ oproti dosavadní filosofické tradici? Vysvětlete pojem „existence“ u Kierkegaarda a ve filosofii existence.

2.

Charakterizujete dílo S. Kierkegaarda. Jak souvisí Kierkegaardova pseudonymní tvorba s jeho pojetím stadií lidské existence? Co to jsou stadia lidské existence? V jakém smyslu lze chápat pseudonymní tvorbu jako „systém“? Vyložte Kierkegaardovo pojetí „já“ a vysvětlete jeho souvislost se stadii lidské existence.

3.

Charakterizujete strukturu a obsah díla Buď – anebo a jeho místo v rámci Kierkegaardovy pseudonymní tvorby. Co znamená „estetické stadium“ a jakým způsobem je podáno v díle Buď – anebo? Jaké různé podoby může mít estetická životní forma? Jak a na kterých postavách jsou tyto podoby předvedeny v jednotlivých částech Buď – anebo? Jakou roli hraje v estetickém stadiu těžkomyslnost (melancholie)?

4.

Jak podává vztah estetického a etického stadia v Buď – anebo autor B? V čem podle něj spočívají meze a vnitřní rozpory estetického postoje? Jakou roli v jeho pojetí etického stadia hraje láska a manželství? V jakém smyslu lze chápat estetické a etické stadium jako nezdařilou či zdařilou „syntézu“ protikladných momentů? Vyložte tuto syntézu různých druhů protikladů na příkladu pojmu (první) lásky a manželství. Jakou roli v této souvislosti hraje niternost a „vnitřní dějiny“?

5.

V čem podle autora B spočívá význam etické volby pro lidskou existenci? V čem se liší pojímání volby v rámci estetického a etického stadia? Jaké důsledky má estetikovo chápání volby pro jeho existenci? Jak určuje autor B podstatu estetické existence? Jaký je vztah estetické životní formy a zoufalství, resp. těžkomyslnosti? Co je podstatou těžkomyslnosti a jaká je její pozitivní funkce? Co je „duch“ (resp. „já“) a jak jeho uskutečňování souvisí s estetickým a etickým stadiem? Jakou roli v tom hraje těžkomyslnost? Jak lze uskutečnit přechod od estetického stadia k etickému?

6.

Charakterizujte dílo Bázeň a chvění a jeho místo v rámci Kierkegaardovy pseudonymní tvorby. V čem spočívají meze etické formy existence a proč může existence dojít svého naplnění až v náboženském stadiu? Vysvětlete Kierkegaardovo pojetí „víry“. V jakém smyslu je víra syntézou konečna a nekonečna? Co znamená „síla absurdna“ v souvislosti s vírou? Charakterizujte „rytíře víry“. Proč je právě Abrahám „rytířem víry? Co znamená „teleologická suspenze etiky“ a proč je pro lidskou existenci nevyhnutelná? Jaký je vztah jednotlivce a obecna v náboženském stadiu? Jaký je význam úzkosti pro náboženské stadium?

7.

Jak chápe Kierkegaard nevinnost a „prvotní hřích“ v Pojmu úzkosti? Jak přechod z neviny do provinilosti souvisí s pojetím já jakožto ducha a syntézy? Jak souvisí úzkost a svoboda? Jak souvisí úzkost se syntézou? Z čeho se rodí úzkost ve stavu nevinnosti a jakou zde úzkost plní funkci? Jak se liší úzkost a strach? Vyložte tři základní stupně úzkosti ve stavu nevinnosti. Jak dochází k přechodu z nevinnosti do stavu provinilosti? Jakou roli hraje úzkost ve stavu provinilosti a probuzené svobody? Co znamená pojem okamžiku? Jak souvisí úzkost s budoucností? Jaký je vztah budoucnosti a věčnosti? Jaký je vztah mezi úzkostí a vírou?

8.

Jaké je Jaspersovo pojetí filosofie v návaznosti na Kierkegaarda? Vyložte pojem „objímajícího“ u K. Jasperse. Proč Jaspers zavádí tento pojem a jaká je jeho funkce? Od jaké základní otázky k tomuto pojmu dospívá? Co to je „subjekt-objektový rozštěp“: Jaká dvě základní „rozštěpení“ se projevují v našem poznání skutečnosti a jak uvědomění těchto „rozštěpení“ vede k zavedení pojmu „objímajícího“? Jakou roli při výkladu „objímajícího“ hraje metafora „horizontu“?

9.	Jaké jsou základní způsoby objímajícího a podle jakých klíčů je Jaspers člení? Vysvětlete rozdíl mezi imanentními a transcendentními způsoby objímajícího. Vyložte imanentní způsoby objímajícího: svět, pobývání, vědomí vůbec, duch.

10.

Vyložte transcendentní způsoby objímajícího: existence a transcendence; charakterizujte rozum (Vernunft) jakožto pouto všech způsobů objímajícího. Objasněte vztah mezi rozumem a existencí. Jaký je vztah mezi pobýváním a existencí? Jaký je vztah existence ke světu a k transcendenci? Co rozumí Jaspers „existenciální komunikací“?

11.

Vyložte pojem situace obecně. V jakém smyslu je právě situace původní způsob, jímž je nám dána skutečnost? Co znamená orientovat se v situaci? Jakým způsobem a do jaké míry lze situace proměňovat? Objasněte pojem „mezní situace“: Vyložte, čím se „mezní situace“ liší od běžných situací. Co znamenají mezní situace pro imanentní způsoby bytí (objímajícího), zejména pro pobývání? Jaký postoj zaujímá pobývání k mezním situacím a proč? Jaký postoj k mezním situacím zaujímá existence a jaký význam pro ni tyto situace mají? Jak souvisí mezní situace se vztahem existence k transcendenci? Uveďte základní typy mezních situací.

12.

Vysvětlete v jakém smyslu je smrt mezní situací. Jaký postoj zaujímá ke smrti pobývání a existence? V jakém smyslu je mezní situací smrt bližního? Jakou roli v zakoušení smrti druhého hraje existenciální komunikace? V čem může mít smrt druhého pozitivní smysl pro existenci? V jakém smyslu je mezní situací naše vlastní smrt? V čem může mít vztah k vlastní smrti pozitivní smysl pro existenci? V jakém smyslu se existence skrze smrt setkává s transcendencí? Co Jaspers rozumí „dvojí smrtí“ a jí odpovídající „dvojí úzkostí“?

13.

V jakém smyslu je mezní situací vina? Jaké jsou tři základní podoby viny jakožto mezní situace a jak souvisejí s pobýváním a existencí? Proč je vina jakožto mezní situace nevyhnutelná? Jakými způsoby dochází k zastírání viny jakožto mezní situace? Jaký je autentický postoj k vině? V čem může mít přijetí viny jako mezní situace pozitivní smysl pro existenci?

14.

Co rozumí Heidegger „otázkou po bytí“ a proč je podle něj nutné její nové položení? V čem spočívá význačnost „pobytu“ vzhledem k otázce po bytí? Vysvětlete pojmy „pobyt“ a „existence“. V čem se pobyt liší od ostatního (zejména „výskytového“) jsoucna? Co je „fundamentální ontologie“ a „existenciální analytika pobytu“ a jak spolu obě souvisejí? V čem spočívá nedostatečnost dosavadních řešení otázky po bytí? Jakou roli v určení „smyslu bytí“ pobytu a smyslu bytí vůbec hraje čas?

15.

Proč je východiskem existenciální analytiky průměrná každodennost? Vysvětlete rozdíl mezi kategoriemi a existenciály. Proč a v jakém smyslu je základní strukturou pobytu „bytí ve světě“? Jaké jsou jednotlivé momenty „bytí ve světě“ a jaký je jejich vzájemný poměr? Jaký je vztah Heideggerova pojetí světa a světskosti k fenomenologickému pojmu světa? Vysvětlete pojmy „svět“ a „nitrosvětské jsoucno“. Jak Heidegger charakterizuje každodenní „obstarávání“? Co je „prostředek“ (Zeug) a jaké jsou jeho konstitutivní rysy? Co znamená „příručnost“ a jak souvisí se „souvislostí poukazů“? Jakou roli v této „souvislosti poukazů“ hraje pobyt? Jak lze na obstarávajícím „bytí ve světě“ vykázat fenomén světa?

16.

Jakou roli ve struktuře „bytí ve světě“ hraje „spolubytí“ či „spolupobyt“? Jak se liší vztahování pobytu k druhým „spolupobytům“ od vztahování k příručnímu či výskytovému jsoucnu? Jaký je autentický způsob vztahu ke spolupobytu a jakých defektních podob může nabývat? Vysvětlete pojem „péče“. Jak Heidegger charakterizuje subjekt každodenního bytí ve světě? Objasněte pojem neurčitého „ono se.“ Jakou roli v tomto neautentickém modu bytí pobytu sehrává „spolupobyt“ druhých? Jaké jsou charakteristické způsoby bytí neurčitého „ono se“?

17.	Jaké jsou základní způsoby „bytí ve“ a jaká je jejich souvislost s „odemčeností“ světa? Vyložte pojem „rozpoložení“. Jak souvisí rozpoložení s vržeností? Co je „rozumění“? Jak souvisí rozumění s existencí? Vyložte vztah mezi rozuměním a „rozvrhem“. V jakém smyslu je pobyt „vrženým rozvrhem“?

18.

Vyložte Heideggerův pojem úzkosti. V čem spočívá význačnost rozpoložení úzkosti? Jak se liší úzkost od strachu? Z jakých hledisek Heidegger určuje úzkost a co z těchto hledisek úzkost odemyká? Jak souvisí úzkost se „starostí“? Vysvětlete Heideggerův pojem starosti. Proč je právě starost „bytím pobytu“? V jakém smyslu starost zakládá jednotu základních bytostných rysů pobytu?

19.

Proč existenciální analýza, jejíž východiskem je každodenní bytí pobytu, není dostatečná? V jakém smyslu smrt zjednává přístup k pobytu v jeho celkovosti? Co Heidegger rozumí „existenciálním pojmem smrti“? V jakém smyslu je pobyt „bytím k smrti“? Jak souvisí „bytí k smrti“ se starostí, resp. se základními bytostnými rysy pobytu: existencialitou, vržeností a upadlostí? Jaký je vztah úzkosti a smrti? Jak se liší „každodenní“ a „autentické“ bytí k smrti?

20.

Jaké jsou základní charakteristiky smrti v autentickém vztahu pobytu ke smrti? Vysvětlete pojem „odhodlanosti“ a „existenciální“ pojem „svědomí“. Vyložte „existenciální“ pojem „viny“ a její tři základní formy. Jaký je vztah takto pochopené viny a lidské konečnosti? Jaký je vztah existenciální viny a svědomí? Jakou roli hraje vina pro odhodlanost a autentickou existenci vůbec? V jakém smyslu je odhodlanost „autenticitou starosti“?

"1. Vysvětlete pojmy „filosofie existence“ a „existencialismus“. Kteří myslitelé jsou řazeni do tohoto filosofického směru? Jak charakterizuje existencialismus J.-P.Sartre ve spisu Existencialismus je humanismus? Jak reaguje na Sartra Heidegger v dopisu O humanismu? V čem spočívala novost Kierkegaardova přístupu a představitelů tzv. „filosofie existence“ oproti dosavadní filosofické tradici? Vysvětlete pojem „existence“ u Kierkegaarda a ve filosofii existence.
- filozofie existence: vznik po 1. sv. válce v Německu (reakce na válku) – člověk je izolovaný od společnosti a zabývá se vnitřními pocity, zaměřeno na člověka v konkrétních situacích (osamělost, úzkost) – musíme brát situaci v její danosti (smířit se s tím, jak to je), lidské já není předem dáno (je na mě jaké já si vytvořím)
- člověk se stává sám sebou prostřednictvím rozhodování v mezních situacích (musí volit)
- hlavní úkol = odhalení dramatu jednotlivce (jestli získáme nebo ztratíme sami sebe navždy)
- existencialismus: vznik po 1. sv. válce v Německu, ve 40. letech 20. století a po 2. sv. válce se rozšířil do Francie (opírá se o filozofii existence a projevuje se v literatuře), bytnost pobytu spočívá v jeho existenci
- člověk je odsouzen ke svobodě a neustále si mezi něčím vybírá → jedinou jistotou je smrt (je nevyhnutelná)
- filozof: existující subjektivní myslitel, který se snaží porozumět sám sobě, aby mohl pomoci ostatním
- ateističtí (J. P. Sartre, A. Camus, M. Heidegger) x křesťanští (K. Jaspers, G. Marcel)
- J. P. Sartre: Existencialismus je humanismus: rozdělení myslitelů na ateisty x křesťany, existence předchází esenci, člověk není definovatelný (nejdřív není ničím, později bude tím, čím se učiní), člověk = projekt, který subjektivně žije a je odpovědný za to, jaký je, pozor na svobodu (není neomezená)
- M. Heidegger: O humanismu: reakce na Sartra, člověk bytuje ve své bytnosti pouze tehdy, když je osloven bytím, distancuje se od jeho pojetí existencialismu, setrvává v zapomenutelnosti bytí (metafyzice), člověk je světlinou (= lichtung) bytí (místo, kde bytí přechází ke stavu), bytnost (= esence), pobyt (=člověk), ek-sistence (= vyčnívat, překračovat sám sebe a být připraven existovat)
- Kierkegaard: kritika německého ideologismu (Hegel) a dosavadní filozofie → problémy neřeší, existenci opomíjí a staví jenom chiméru (vzdušné zámky – jsou úžasné, ale nedá se v nich bydlet)
- objektivizace nás odvádí od boha i od sebe samého, v centru pozornosti je tázající se subjekt, který má být uskutečněn, propast mezi bohem a člověkem (bůh klade na člověka neuvěřitelné nároky a výzvy)
- odkazuje jednotlivce k sobě samému x zároveň mluví ke všem
- existující osoba je nekonečně zainteresována na existování → existence je jedinec, který je svobodný a charakterizovaný starostí o své bytí
- esence předchází existenci = člověk uskutečňuje sám sebe, ale to, jaký má být je předem určeno bohem
- dal existenci nový význam – existenciální je jeho originální slovo, které vymyslel
- pojem existence: existencia = vystupovat ze sebe ven, skutečnost, že něco je, extasis = vytržení, hyparxis = řecky existence, esencia = být to, co bylo (podstata, substance), jsoucno (ents) = esence + existence"

Otázky jsou zpracovány v rozsahu cca 0,5 až 1 strany.