1.

Úvod

2.	Jazykové zpracování diplomové práce

2.1	Diplomová práce jako odborný text

2.1.1

Hlavní znaky odborného textu

2.1.2

Kompozice diplomové práce

2.2	Nejčastější chyby při psaní diplomové práce

2.2.1

Nejčastější pravopisné chyby

2.2.2

Nejčastější morfologické problémy

2.2.3

Stylistika

3.	Formální zpracování diplomové práce

3.1	Etapy zpracování diplomové práce

3.2	Úprava diplomové práce

3.2.1

Tabulky

3.2.2

Členění textu

3.2.3

Struktura diplomové práce

4.	Použité zdroje

"2.2.1 Nejčastější pravopisné chyby
Asi nejzávažnější chybou, kterou můžeme v diplomové práci udělat, je chyba ve vyjmenovaných slovech a slovech příbuzných. Takovéto chyby jsou totiž chyby nejviditelnější a nejvíce ubírají diplomové práci na odbornosti. Obranou může být automatická počítačová kontrola pravopisu. Nemůžeme se na ni ovšem spoléhat ve všem. Počítač na příklad nerozezná odvozená předponová slovesa (být x bít, mýt x mít) nebo jakoukoliv záměnu slov. Problémem může být i psaní předpony s-/z-. I tady není zaručeno, že počítač vše opraví správně. Proto lze jen doporučit v případě pochybností o správnosti daného výrazu Pravidla českého pravopisu či jinou odbornou publikaci, ve které si lze správnost ověřit.
Nevhodně v diplomové práci vypadá také pravopisná chyba ve slovech s předponou dis-/dys-. Předpona dis- významově odpovídá české předponě roz- nebo ne- (disharmonie by se tedy dala do češtiny přeložit jako nesoulad). Naopak předpona dys- znamená v češtině „zeslabený, vadný, porušený“ (slovo dyslexie významově odpovídá narušené nebo odchylné schopnosti číst).
2.2.1.1 Dělení slov
Rozdělení slova porušuje jeho písemný rámec. I přesto je ovšem nutné slova na konci řádků občas rozdělit – zamezíme tak roztažení některých řádků při blokové úpravě pravého okraje. Při dělení slov musíme respektovat určité zákonitosti, které jsou platné pro psaní v českém jazyce (viz. Pravidla českého pravopisu):
1) Neoddělujeme zkratku křestního jména od příjmení, ani zkratku titulu od příjmení
2) Neoddělujeme číslice dlouhého čísla ani hodnotu a jednotku
Při dělení vycházíme z toho, jakým způsobem je slovo tvořeno:
1) Slova složená – taková slova se dělí podle části složeniny (PŘ.:TMAVO-VLASÝ)
2) Slova se znatelně rozlišitelnou slabičnou předponou (PŘ.:NEJ-VÍCE)
3) Slova s nezřetelnou slabičnou hranicí – taková slova není nutné dělit na švu přepony a kořene (PŘ.:ZA-MKNOUT i ZAM-KNOUT)
4) Ostatní slova se dělí na kterékoli jejich slabičné hranici – ta končí většinou samohláskou nebo slabičným r,l (PŘ.:DĚ-KU-JE-ME, VL-NĚ-NÝ)
Dělení cizích slov
Při dělení cizích slov se můžeme řídit několika pravidly:
1) Můžeme vycházet z jejich výslovnosti v češtině (PŘ.: ROU-SSEAU)
2) Pokud je složení slova jasné, můžeme slovo rozdělit v souladu s tímto složením (PŘ.: ANT-ARKTIS)
3) Je přípustné i dělení podle příslušného cizího jazyka (PŘ.: HAN-NOVER)
Chybám při dělení slov lze alespoň částečně předejít, používáme-li počítačový slovník s automatickým dělením slov. Ale ani ten nedokáže zabránit všem chybám. Problémem je, že počítač ne vždy dokáže rozdělit slovo podle všech zákonitostí. Například slovo biopalivo rozdělí na BI-OPALIVO. Slovo totiž rozdělí podle slabik, ne podle jednotlivých částí složeného slova. Takovéto chyby lze oddělit ručně, ale je nutné dát si pozor na případy, kdy se slovo dalším upravováním textu dostane doprostřed řádky, ale dělící znaménko zůstává. Poté působí rozdělené slovo opět rušivě."

Práce obsahuje tabulky. Čistý text je cca 10 stran.