1.	Jan Lucemburský

1.1	Nástup na trůn

1.2	Sňatková politika

1.3	Územní změny

1.3.1

Budyšínsko

1.3.2

Chebsko

1.3.3

Snaha o získání Polska

1.3.4

Plíseňsko

1.3.5

Snaha o získání Korutan, Tyrol a měst severní Itálie

2.

Karel IV.

2.1	Vztah zemí Koruny české a Říše

2.2	Územní změny

2.2.1

Anna Svídnická a její dědická práva

2.2.2

Snaha o zajištění dědičného nároku Lucemburků na římský trůn

2.2.3

Nová marka

2.2.4

Sňatek s Annou Pomořanskou

2.2.5

Svídnicko-javorské dědictví

2.2.6

Braniborsko

2.3	Rozdělení země mezi Václava, Jana a Zikmunda

3.	Václav IV.

3.1	Územní spory s příbuznými

3.2	Boj s Joštem

3.3	Krize na římském i českém trůně

3.4	Situace na Opavsku

3.5	Oslabení moci v Lucembursku

4.	Závěr – situace v Čechách v době smrti Václava IV.

“ Po smrti přemyslovského knížete Václava III.v roce 1306 se o český trůn přihlásili hned dva kandidáti. A to vévoda Jindřich Korutanský, který byl manžel nejstarší Václavovy sestry, a Rudolf Habsburský, který , aby podpořil své zájmy, se oženil s vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou. K moci se dostal Jindřich, poněvadž Rudolf brzy zemřel. Vévoda si však nedokázal v zemi udržet klid a začal ztrácet dokonce i své příznivce.
Zájem české reprezentace se obrátil k synovi římského krále, k tehdy čtrnáctiletému Janu Lucemburskému. Ten mohl převzít českou korunu po té, co se oženil s Eliškou Přemyslovnou ve dnech 31.8. a1.1. 1310. Následně se Jan se svým vojskem a rádci vydává na tažení do Čech, které je navíc podpořené vojskem jeho otcem z Norimberku. Dle dobových pramenů vniklo vojsko Jana do Prahy 3.12. 1310. Korunovace nakonec připadla na 7.2. 1311. Během svých začátků vydává Jan Lucemburský inaugurační diplomy ( zvlášť pro Čechy a Moravu), ve kterých se zavazuje k zachování všech dosavadních práv a zvyklostí, a tím formuluje pravidla vztahů mezi králem a zemskou reprezentací. V úvodu inauguračních diplomů je přímo uvedeno: „Slibujeme ( král Jan ) … že zachováme všechna knížata našeho Českého království i Moravy, duchovní i světská … i všechny podřízené naší vládě … v jejich právech a zvyklostech, které získali a mají od našich předchůdců …, a také všechna jejich privilegia, která mají od našich předchůdců, chceme potvrdit naší pečetí.“
S příchodem Jana Lucemburského na český trůn se k českému království připojilo Lucembursko. Tento nepříliš velký státní útvar byl připojen k českým zemím v letech 1310-1437. Až Karel IV. však lucemburské území začlenil do lenního svazku a povýšil hrabství na vévodství. Jan Lucemburský byl jediným synem Jindřicha , po něm se narodily ještě čtyři dcery: Marie ( 1304 , pozdější francouzská královna), Beatrix (1305, manželka uherského krále Karla Roberta z Anjou), Anežka (provdána za falckraběte rýnského – jeden z kurfiřtů) a Kateřina:, která se stala ženou Albrechta Habsburského. Jan Lucemburský jako mladý pobýval na francouzském královském dvoře, zde žil v blízkosti svého strýce Balduina, který zde nastoupil duchovní dráhu. Balduin dosáhl vysoké církevní hodnosti, když se stal arcibiskupem trevírským.
K základním kamenům úspěšné vlády panovníků ve středověku patřila dynastická a teritoriální politika. Jan Lucemburský nepohrdl žádnou příležitostí k rozmnožení rodových držav. Dynasticko – politický sňatek byl ve středověku velmi oblíbeným a běžným politickým prvkem. Král Jan rozehrál velkolepou sňatkovou partii, kdy provdal nejprve v roce 1316 princeznu Anežku ( nejmladší dcera Václava II.) za knížete Jindřicha Javorského. Za iniciátora svatby se označuje Jindřich starší z Lipé (jeden z Janových rádců), který měl zájem na zajištění vlastních držav v Žitavsku a Kladsku. Navíc se sňatek mohl stát dalším stupínkem k obnově Janových nároků na polské knížectví.
Ve 20.letech 14.století se pak Jan snaží o propojení vlastní dynastie s uherským a čerstvě ovdovělým králem Karlem Robertem z Anjou. Vybrána byla mladší z Janových sester Beatrix, která se za Karla Roberta ve svých 13 letech,ale následně zemřela při porodu. Intenzivně se také král staral o budoucnost svých dětí,např.dcera Markéta byla zaslíbena nejprve Jindřichovi ml. Dolnobavorskému, následně však byl manžel vyměněn za bratrance Jindřicha XIV. Dolnobavorského."

Práce kompilačního charakteru.