1.	Autor a jeho dílo v časovém rámci

2.	Forma prací

3.	Vůle po životě a nadčlověk – ústřední pojmy Nietzschovy filozofie

4.	Dílo Tak pravil Zarathustra

4.1.

Morálka

4.2.	Náboženství

5.	Dílo Mimo dobro a zlo

5.1.	Co je podle Nietzscheho dobré a co zlé?

5.2.	Nietzschovy výroky a mezihry

5.3.	Nietzsche o ženách

5.4.	Nietzsche a Evropa

6.	Nietzsche v interpretaci sovětských publikací

7.	Nietzsche a ideologie nacismu

8.

Závěr

9.	Nietzschova témata

"Autor a jeho dílo v časovém rámci
Friedrich Nietzsche se narodil v roce 1844, vystudoval klasickou filozofii, do roku 1879 působil na basilejské univerzitě a poté se věnoval jen spisovatelské činnosti. Publikovat začal v roce 1872, dílo „Mimo dobro a zlo“ vyšlo v roce 1886 a nedokončené dílo „Tak pravil Zarathustra“ až rok po jeho smrti. Zemřel v roce 1900.
Pro svoji seminární práci jsem čerpala z těchto dvou děl, aby myšlenky Nietzschovy filozofie byly v uceleném rámci. Tyto myšlenky tvoří syntézu, kterou nelze oddělit.

Forma prací
Forma Nietzschových prací byla téměř beletristická, mají převážně styl esejistický a někdy dokonce básnicky aforistický. Proto jeho dílo je uváděno i v literárněvědné literatuře. Díla nejsou systematická a vyznačují se ostrou kritikou současné společnosti.

Vůle po životě a nadčlověk – ústřední pojmy Nietzschovy filozofie
Dílo je prosyceno vášnivou vůlí po životě, touhou po povznesení života v osobě silného jedince – nadčlověka. Vůli po moci přikládá Nietzsche význam, který dokonce přesahuje hranice života, považuje ji za jakýsi vznešený princip, za základ a hybnou sílu světového procesu.

Dílo „Tak pravil Zarathustra“
Svůj ideál „kasty pánů“ nastínil Nietzsche v knize „Tak pravil Zarathustra“ v obraze nadčlověka. Svého nadčlověka obdařil nejvyššími ctnostmi a dokonalostí. Literární dojem z četby je sice silný, ale pro dnešního člověka nepříliš důvěryhodný. Je to jakýsi zpoetizovaný mýtus. Zarathustra jde mezi lidi a promlouvá k němu slovy:
„…hlásám Vám nadčlověka. Nadčlověk je smysl země. Vaše vůle nechť dí: nadčlověk budiž smysl země! Zapřísahám Vás, bratři moji, zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, kdož Vám mluví o nadpozemských nadějích!…Povrhovatelé životem to jsou…, jichž země je syta: nechť tedy zahynou! Kdysi zločin proti Bohu byl největším zločinem, ale Bůh zemřel a s ním zemřeli i tito zločinci… Hleďte, já jsem zvěstovatel blesku a těžká krůpěj padající z mračen: onen blesk sluje nadčlověk.“

Morálka
Morálka nadčlověka se podstatně liší od morálky konvenční. Nadčlověk je morálním zákonodárcem a určuje hodnoty jevů. Propastného rozdílu této morálky nadčlověka od běžné morálky si byl Nietzsche vědom. Odlišuje ji jako morálku panů od morálky otroků. Morálka otroků, to jsou všechna hesla svobody, rovnosti, bratrství, všechny křesťanské, demokratické a socialistické ideály. Ale hlavně se prý otrocká morálka vyznačuje závistí a snahou po rovnostářství.

Náboženství
O náboženství soudí Nietzsche takto:“… nic ve mně není z tvůrce náboženství – náboženství je věcí lůzy. Pociťuji nutnost umýt si ruce po dotyku s náboženskými lidmi… Křesťanství nemá být velebeno: vyvolalo válku na život a na smrt proti vyššímu typu člověka…, silný člověk je zavrženíhodný. Křesťanství se ujalo všeho slabého, nízkého, nezdařeného… Učilo, že nejvyšší hodnoty duchovnosti je třeba považovat za hříšné, bludné, za pokušení…“ ."