"1 Genderové role a identita
1. 1 Sociální role a specifika genderové role
Sociální roli můžeme definovat jako způsob chování, který od jedince očekáváme na základě jeho sociálního postavení. V souladu s analogií s divadlem mohou „herci“ své role měnit v závislosti na situaci , a tak například tentýž jedinec vystupuje doma jako manžel a vůči svým dětem otec, v práci jako zaměstnanec, v obchodě jako zákazník a u lékaře pacient. Každý člověk zastává ve společnosti několik rolí, a to dokonce takových, které jsou vzájemně v rozporu (například v situaci, kdy má učitel ve třídě mezi ostatními žáky také vlastní dítě). Zároveň se však nikdy neocitá ve všech rolích najednou a jakmile opustí lékařovu ordinaci, přestává být pacientem. Oproti tomu ze své genderové role nikdy nevystupuje, a to mnohdy ani v „zákulisí“, sám před sebou. A tak pokud je například rodičem, velmi záleží také na tom, zda-li je matkou či otcem, neboť s každou z těchto rolí se pojí odlišná očekávání. Rozdíl mezi mužskou a ženskou genderovou rolí můžeme nalézt i tam, kde to nemusí být na první pohled tolik patrné, například u role zaměstnance. Ale „jen si představte ženu, která v práci „chlapsky“ poplácává své kolegyně po zádech, či muže, který se svými spolupracovníky koketuje (nebo flirtuje). Jistě by proti nim okolí nějak zasáhlo, aby jejich jednání učinilo přítrž.“ Z tohoto hlediska genderové role všechny ostatní sociální role provázejí a jsou od nich neoddělitelné.
1. 2 Genderová identita
Stejně jako k ostatním sociálním rolím, také k genderu se váže jistá identita, jež v sobě spojuje „typické rysy jedince nebo skupiny, obvykle podmíněné sociálními charakteristikami.“ Prohlášení „jsem žena“ nebo „jsem muž“ dalece přesahuje pouhý anatomický popis, neboť evokuje „i představu určitého souboru osobních vlastností, které bychom měli jako žena či muž mít, a způsobu chování, které se k tomu vztahují.“ Výčet některých těchto vlastností, které bývají stereotypně považovány za typicky ženské nebo typicky mužské, uvádí v knize Ženy-muži Hartmut Karsten: ženy jsou „bezmocné, citově založené, empatické, milovnice dětí, nelogické, pasivní, poslušné, vyžadující ochranu“ zatímco muži jsou „agresivní, autoritativní, ctižádostiví, objektivní, podnikaví, racionální, silní, neohrožení a nesnadno zranitelní.“ Od jedince se přitom očekává, že se se svou přisouzenou genderovou identitou ztotožní a v rámci svých sociálních rolí ji bude dávat najevo. Tedy jak píše Martin Fafejta: „Jsem-li mužského pohlaví a chovám se podle norem ženského genderu, zpochybňuji tak své pohlaví, popřípadě mé mužské pohlaví nemusí být vůbec rozpoznáno.“"

Katedra sociologie a andragogiky.