1.	Stručný životopis

2.	Dělení Sartoriho díla

3.	O Srovnávacím ústavním inženýrství

3.1	Volební systémy

3.2	Prezidentské a parlamentní systémy

3.3	Problémy a návrhy

"Sartoriho dílo se obvykle dělí na tři oblasti. Jsou to:
1. Politické teorie – věnuje se jim z pohledu tzv. neklasické teorie demokratické, k níž se dostal díky knize Josepha Schumpetera Kapitalismus, socialismus a demokracie. Základem Sartoriho knihy The Theory of Democracy Revisited je podřízení řešení politických problémů volbě reprezentantů.
2. Metodologie sociálních věd – Sartori spolupracoval na upřesnění kategorií politické vědy.
3. Komparativní politologie – Sartoriho nejsilnější stránka. Nejvýznamnější počin z této oblasti je pravděpodobně dílo Strany a stranické systémy. Patří sem ale i kniha Srovnávací ústavní inženýrství.
Kniha Srovnávací ústavní inženýrství byla vydána pod názvem Comparative Constitutional Engineering poprvé v roce 1994, česky pak až se sedmiletým zpožděním. Jak se můžeme dočíst v autorově předmluvě, kniha byla „šita horkou jehlou“, a to kvůli neuvěřitelně rychlým změnám, ke kterým došlo na přelomu let 80. a 90. Základní dělení knihy spočívá ve třech oddílech:. Volební systémy, Prezidentské a parlamentní systémy a Problémy a návrhy. První kapitolou se budu blíže zabývat v následujícím textu. Druhá kapitola řeší podmínky politické stability, parlamentními, prezidentskými a poloprezidentskými formami atd. Poslední část knihy se pak zabývá všemožnými problémy demokracie. Sartori zde předkládá návrh tzv. alternujícího prezidentského systému jakožto řešení nestabilních a nefungujících prezidentských a parlamentních systémů. Mne osobně nejvíce zaujala první kapitola, proto se na následujících stránkách pokusím přiblížit její obsah.

Základním znakem většinových systémů je podle Sartoriho „zásada vítěz bere vše“. Tuto zásadu označuje FPTP (z anglického first past the post). Znamená to, že právo obsadit všechny mandáty má právě ten, kdo skončí při volbách v daném volebním obvodu na první příčce. Samozřejmě ale neznáme jen jeden typ většinového systémů. Tím nejzákladnějším dělením je dělení na tzv. systém absolutní většiny (vítěz musí získat více jak polovinu všech hlasů) a tzv. systém relativní většiny (jedinec ke svému vítězství potřebuje jakoukoliv většinu). Mezi specifické druhy většinových systémů pak patří tzv. alternativní neboli preferenční hlasování, využívané v Austrálii při volbách do dolní komory parlamentu. Tento typ volby probíhá v jednomandátových obvodech. Každý jednotliv volič má přitom možnost seřadit nominované kandidáty tak, jak chce. Využívá k tomu kandidátní listinu, na níž připíše ke svému nejoblíbenějšímu kandidátovi číslici 1, druhému v pořadí číslici 2 a tak dále. Kandidát, který získá nadpoloviční prvních většinu hlasů, je pak zcela automaticky zvolen. "