1.

Úvod

1.1.	Encyklopedický slovník

1.2.	Příruční slovník naučný

1.3.	The new Encyklopaedia Britannica: micropaedia, Volume 5

1.4.

Wikipedia

2.	Identifikace a konstrukce kulturních epoch

3.	Struktura hesla

4.	Vzorové heslo - gotika

5.

Závěr

"Gotika je umělecký sloh, který plynule navazuje na sloh románský. Objevuje se od druhé poloviny 12. století ve Francii v kraji kolem Paříže a během vrcholného středověku pokračuje po další tři století. Gotika narozdíl od románského slohu již nedosáhla plného rozšíření po celé Evropě, šířila se především po její západní a centrální části. V českých zemích je nástup gotiky lehce opožděn (počátek 13. století). V Německu a střední Evropě gotika přetrvává až do přelomu 15. a 16. století, kdy se Itálie a Francie pomalu rozšiřuje renesance, která se snaží gotiku popřít a opírá se při tom o dědictví antiky.
Z gotiky pak volně čerpají umělci na počátku 18. století, a to nejen při přestavbách velkých klášterních bazilik, ale i při samostatné tvorbě (tzv. barokní gotika). Znovu poskytuje gotika inspiraci v časném romantismu již před rokem 1800 a potom při velkých přestavbách zámků na romantické "hrady" kolem poloviny 19. století, které předcházely vzniku novogotiky čili pseudogotiky v období historických slohů druhé poloviny 19. století.
Termín gotika, gotický je odvozen od germánského kmene Gótů a vzniká až v období humanismu jako hanlivé označení pro „primitivní, barbarskou“ středověkou kulturu. Ve Francii, kde se gotika z románského slohu rozvinula, je nazývána „style ogival“ – lomený sloh.
Člověk se v té době ještě nachází ve středověku, pod vlivem scholastické a mystické filozofie je v zajetí víry a náboženství. V nově vzniklém stylu je tak do jisté míry obsažena filozofie směřování za Bohem, která je po formální stránce vyjadřována vertikalismem, oproti románskému slohu došlo především u staveb také k značnému prosvětlení a „odhmotnění“. Gotika byla šířena prostřednictvím mnišských řádů do celé Evropy. Hlavním projevem umění je architektura.
Gotická architektura nalezla své uplatnění především ve stavbě katedrál a hradů, radnic, mostů, měšťanských domů, ale i u lidových hrázděných domů. Gotická katedrála roste v porovnání s románskými stavbami do výšky, díky důmyslné konstrukci opěrného systému křížové klenby, mohutných pilířů a sloupových podpěr dochází k odhmotnění vnitřního prostoru stavby. Také síla zdiva v porovnání s románským stylem je daleko menší a katedrály působí odlehčeným dojmem. Důraz je kladen na čistotu materiálu, naprostá většina staveb nemá žádnou omítku. Nejtypičtějším znakem pro gotiku je lomený oblouk vysokých oken, která často sahají až do desetimetrové výšky a jsou po celém obvodu chrámu. Gotická architektura využívá nespočetného množství zdobných prvků - členitých výčnělků, prohlubní, zdobných věžiček, chrličů, trojlístků malých oken, konzol a baldachýnů."