1.	Představy o původu a poslání

2.	Ochranná listina Jana Lucemburského

3.	Církev upozornila na to, že chování Cikánů se neshoduje s chováním poutníků činících pokání

4.	Prohlášení Rómů za psance

5.	Asimilační pokusy

6.	Navrácení Romů

7.	Začátek průmyslové výroby a rozvoj manufaktur ještě víc

8.	Uznání za národnostní menšinu

9.

Okupace

10.	Postavení za komunismu

11.	Pražské jaro

12.	70. a 80. léta

13.

80. léta

14.	Situace po vzniku České republiky

"Začátek průmyslové výroby a rozvoj manufaktur ještě víc prohloubil snižování životní úrovně a chudnutí Romů. Před vypuknutím 1. světové války byli skoro všichni dospělí Romové negramotní a tím, že je majoritní společnost diskriminovala motivaci ke vzdělání ztráceli. V roce 1926 se rozhodli postavit si vlastní školu. Mezi sebou vyhlásili finanční sbírku a zbytek peněz doplatila školská správa. Na stavbu školy přispěl z vlastních peněz i tehdejší prezident Masaryk. Z nepálených cihel si postavili jednotřídku a učitele dosadila školská správa. Cikáni byli za první republiky uznáni za národnostní menšinu, ale Československo dále používalo zákon o potulce z roku 1885 a úřady jim věnovali mimořádnou pozornost. V roce 1927 byl přijat zákon č. 117 o potulných Cikánech, ke kterému přibylo o rok později prováděcí nařízení. Začala se vést evidence všech kočovných i polokočovných (ti, kteří se přes zimu zdržovali na stálém místě, ale během sezóny cestovali za prací) i usedlých Romů. První soupis se konal od června 1928 do srpna 1929 za spoluúčasti četníků a policie. Skoro čtyřicet tisíc Romů od 14 let výš byli zaevidováni a vystavili jim cikánskou legitimaci. Když se na výzvu státních orgánů nedostavili hrozilo jim zabavení části majetku nebo odejmutí průkazu. Romové byli povinni cikánskou legitimaci nosit neustále u sebe a na požádání státních úřadů se jim prokázat. Průkazy byli vydávány všem Cikánům na území republiky. Kočovným Romům úřady vystavovaly i kočovnický list. Byl vystaven za přísných podmínek a kočovníky velmi omezoval. Díky nim museli omezit kočování a pomalu se začali usazovat. Cikánská legitimace byla knížka, ve které bylo na první straně evidenční číslo cikána, jméno a státní příslušnost. Na druhé straně byla osobní data, stav, řeči, které ovládá a podpis. Na třetí straně byl popis držitele průkazu popřípadě jeho zvláštní znamení. Na další straně byly otisky prstů, bylo to poznávací znamení, které mělo zabránit falšování a výměně legitimace. Dále tam bylo oddělení pro popis cikánských dětí."

Práce je sice souvislým textem, ale klíčové pasáže jsou v ní velmi přehledně zvýrazněny, takže se v ní lze velmi rychle a jednoduše orientovat.