1.

Historie

1.1.

Pravěk

1.1.1.Doba bronzová
1.1.2.Doba železná
1.1.3.Doba římská
1.1.4.Doba stěhování národů
1.2.Středověk
1.2.1.Horní právo - Ius regale montanorum

1.2.2.

Georgius Agricola

1.2.3.Hornické kahany
1.2.4.Hornické oblasti

2.	Průmyslová revoluce

2.1.Rudné hornictví
2.2.Uhelné hornictví
2.3.Uranové hornictví

3.	Muzejnictví

3.1.Oddělení hornictví - historie vývoje tohoto oboru
3.2.Expozice a důl
3.3.Evidence a zpracování sb. předmětů

4.	Nemovité hornické památky

4.1.Útlum hornictví a zřizování skanzenů
4.2.Nejznámější hornické skanzeny a muzea

"Doba bronzová (1700 až 700 let př. n.l.)
První kovy se začínají objevovat na našem území v pozdní době kamenné (2000 let př.n.l.). Zprvu to byla měď, jako kov pro výrobu ozdob. Pro výrobu zbraní, nástrojů a nářadí nebyla vhodná měď ani známé zlato, ale teprve slitina mědi a cínu - bronz. Kov svojí tvárností umožňoval vyrábět dokonalejší nástroje svým dokonalým tvarem. Cín nebyl žádnou vzácností a proto se usuzuje, že se získával patrně v Krušných horách z cínovce, který se rýžoval v potocích po Krušnými horami a v Otavě. I hutnění cínovce bylo jednoduché. Měď se k nám většinou dovážela. z jihovýchodu, kde se těžil chalkopyrit ve štolách až 160 m dlouhých pomocí tzv. sázení ohněm a stěny se zajišťovaly výdřevou. Jako nástroj havíř používal bronzový špičák, bronzovou sekyru a bukovou palici k zatloukání stojek a klínů. Pracoviště si osvětloval loučí.
Zlato se rýžovalo v čisté formě a vyráběl se z něj ozdobné spirály a osmičky. Ačkoliv měl bronz výborné vlastnost nemohl se pro svou poměrnou vzácnost stát surovinou pro hromadnou výrobu, tuto úlohu mohlo splnit jen železo.

Doba železná (700 př.n.l. až 0 let )
Železo bylo tvárnější než bronz a to vyžadovalo i změnu technologie zpracování. Asi do 6. století př.n.l. spadá dolování a hutnění železné rudy u nás. K tomu se hodil nejlépe lehce tavitelný hnědel, který se nacházel jako ruda bahenní v močálech. V té době obývali naše území Keltové, kteří byli dovední řemeslníci a dovedli dobývat mnohé nerostné suroviny, jako železnou rudu, zlato, grafit, švartnu a dovedli dokonale zpracovávat kovy.
Grafit používali při výrobě keramiky a těžil se v okolí Českého Krumlova. Zlato rýžovali v jižních Čechách na Otavě. Odlévali zlaté miskovité mince, duhovky. Pro výrobu šperků a náramků používali lupenité uhlí, černý materiál zvaný švartna.

Doba římská (0 až 400 let n.l.)
V prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu na našem území se projevoval říše římské se všemi důsledky ekonomickými i kulturními. Prakticky používali jak železo tak bronz. Při rozsahu říše římské byl dostatek rudy všech používaných kovů.

Středověk
Zatím co v raném feudalismu stačilo povrchové dolování, přechází se od 13. století k dolování hlubinnému. K těžbě již nestačí lidská síla, ale začínají se používat pomocná zařízení a stroje jako je rumpál a využívat zvířecí a vodní síly. K zvládnutí dokonalejší báňské techniky bylo třeba havířů s odbornými znalostmi a se zájmem o práci, a proto jim byly poskytovány poměrně značné svobody a privilegia.

Horní právo - Ius regale montanorum.
V roce 2000 jsme oslavili 700 let od publikování nejvýznamnější právní normy v dějinách českého horního práva - Ius regale montanorum (r. 1300 Václavem II.). Předcházelo mu tzv. Jihlavské právo asi z roku 1250. Ve své podstatě IRM položilo základy tzv. královského horního regálu, tedy právo na panský lán, právo na urbu a právo krále na integraci do báňských záležitostí. Též zakotvilo zásady svobodného kutání a důlního podnikání, organizace báňské správy a soudnictví, jakož i další obecně závazné principy pro exploataci vyhrazených ložisek. Velmi důležitým ustanovením bylo oddělení vyhrazených nerostů od pozemkového vlastnictví, což však bylo již od samého začátku zdrojem nesčetných soudních sporů mezi králem a ostatními pozemkovými vlastníky. V první fázi se týkalo jen zlata a stříbra, ale později do horního regálu spadaly i ostatní kovy.

G. Agricola: Dvanáct knih o hornictví a hutnictví. (De Re Metallica libri duodecim.)
Narozen 24. března 1494 v Glauchen v Sasku, jako Georgius Bauer latinsky Agricola. Studoval na univerzitě v Lipsku - theologii a filosofii, začal jako učitel řečtiny a hebrejštiny. Žil určitý čas v Jáchymově, který byl centrum rudného hornictví a zde píše knihy o mineralogii, rudoznalectví, geologii a výrobě kovů. Jeho práce vyvrcholila již uvedeným dílem „Dvanáct knih o hornictví a hutnictví". Tato kniha má pro nás velký význam, neboť zachycuje stav hornictví a hutnictví v 1. polovině 16. století. Nemalý význam má i 273 dřevořezů, kterými je kniha vybavena. Tato vyobrazení sloužila pro zhotovení mnoha modelů i pro doplnění mnoha pozdějších publikací.
Jednotlivé kapitoly, jak je známe dnes, jsou zde nazývány knihami.
Úvodní statě, kniha I. a II., jsou filozofické a pojednávají i o Bohu. Horník by měl rozumět i medicíně, astronomii, měřičství, počtářství, stavitelství a konečně kreslení.
O rudných žílách a jejich pojmenování, o otvírání šachet, jejich vyměřování a velikosti dolových měr a o horních úřednicích pojednává kniha III. a IV.
Zařízení šachet, větrání, měřičské umění, čerpání vody a doprava rud je popisováno v knize"