1.

Úvod

2.

Historie

2.1.	Od nejstarší doby po 15. století

2.2.	První výroba železa

2.3.	Damask - damascenská ocel z Damašku

2.3.	Výroba železa v 16. a 18. století

3.	Průmyslová revoluce

3.1.	Výroba plávkové oceli

3.2.	Umělecká litina

3.3.	Výroba a zpracování oceli v 2. polovině 20. století

4.	Muzejnictví

4.1.	Evidence a zpracování sb. předmětů

5.	Nemovité technické památky hutnictví

"Zkujnění železa
Surové železo, získané ve vysokých pecí je velmi křehké a nelze jej tvářet. Způsobuje to vysoký obsah uhlíku a proto pro další zpracování je nutné toto železo zbujnit, odstranit z něj uhlík. Tento pochod nazýváme zkujňování. Zkujňování se v době dřevouhelných vysokých pecí provádělo v otevřených výhních přetavováním surového železa a strusky s obsahem oxidů v žáru dřevěného uhlí za stálého dmýchání vzduchu. Uhlík a ostatní prvky v železe se při tom spalovaly kyslíkem z dmýchaného vzduchu. Rozvoj železářství v našich zemích byl omezován nutností zpracovávat málo kvalitní domácí rudy, jež bylo velmi těžko hospodárně využít. Snahy o zvýšení produkce uplatňováním cizích technologií proto ztroskotaly takže vždy znovu vynikala technická výše českého železářství. Zkujněné železo se dále zpracovalo mechanickým kladivem poháněným vodním kolem. Proto nezbytnou součástí každé železářské hutě byl hamr. Sloužil především ke zkujnění surového železa ve výhni a k vykování polotovarů.

Kovářství a zámečnictví
Od železářství se ve středověku oddělilo kovářství. Městští kováři odebírali železný polotovar z hamrů a zpracovávali jej na drobnější nářadí a zbraně. Plech se vyráběl kováním z tyčí. Tyče se rozkovaly na listy a dále se kovaly ve svazcích po mnoha kusech na požadovanou tloušťku. Drát se vyráběl tažením v průvlaku z tvrdého kovu. Kovářství zámečnictví produkovalo hotové výrobky pro denní potřebu.

Průmyslová revoluce
V 2. POLOVINĚ 18. STOLETÍ DOŠLO V ANGLII A ZAČÁTKEM 19. STOLETÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ, K TZV. PRŮMYSLOVÉ REVOLUCI, KTERÁ BYLA CHARAKTERIZOVÁNA OBECNÝM PŘECHODEM OD VÝROBY RUČNÍ K VÝROBĚ STROJOVÉ. TECHNICKÁ REVOLUCE V ŽELEZÁŘSTVÍ BYLA PODMÍNĚNA PŘEDEVŠÍM VYUŽITÍM NOVÉHO PALIVA - KOKSOVATELNÉHO KAMENNÉHO UHLÍ A PŘEVRATNÝM VYNÁLEZEM PARNÍHO STROJE. VZÁJEMNÝ VLIV TĚCHTO OBJEVŮ SPOLU S ROZVOJEM ŽELEZNIC A VÝROBY STROJŮ ZVÝŠIL MNOHONÁSOBNĚ PRODUKCI SUROVÉHO ŽELEZA. ŽELEZO SE STALO SYMBOLEM NOVÉ DOBY.

Technická revoluce v železářství byla určena:
1. Výrobou surového železa pomocí koksu
2. Výrobou svářkového železa v pudlovacích pecích místo ve zkujňovacích výhních
3. Zpracováním svářkového železa ve válcovnách místo v hamrech
4. Ohřev vzduchu, dmýchaného do vysokých pecí
5. Použití parního stroje v hutích
6. Výroba kelímkové oceli
Technická revoluce byla dovršena objevem plávkových pochodů výroby železa začátkem 2. poloviny 19. století (ocel vyráběná v tekutém stavu). Přechod na minerální paliva byl vyvolán stále se zvyšujícím nedostatkem dřeva. Přesto u nás ještě dlouho soupeřily vysoké pece dřevouhelné s koksovými. Při dmýchání vzduchu do vysoké pece bylo místo dřevěných měchů zaváděna dmychadla skříňová, nakonec se uplatnila litinová dmychadla válcová. Dřevouhelné vysoké pece byly vybaveny stejnou technikou jako soudobé pece koksové, produkovaly především kvalitní litinu, jejíž jakost byla pro koksové pece nedostižná."