1.

Úvod

2.	Hodnotové postoje v historickém kontextu

2.1.	Koncepce kulturního relativismu

2.2.	Hodnotový žebříček v aliterárním období

2.3.

Neolit

2.4.	Hodnoty patřící do vyšších pater Maslowovy pyramidy

2.5.	Židovská kultura

2.6.	Přelom letopočtu a nástup křesťanského náboženství

2.7.	Renesance a návrat k antickým hodnotám

2.8.	Dnešní situace – relativizace hodnot

3.	Literatura a úvahy o přátelství

3.1.	Přátelství a dětství

3.2.	Výběr kamarádů

4.

Závěr

"Když se začnu zamýšlet nad hodnotami, jak vlastními, tak hodnotami, které sdílíme (respektive měli bychom sdílet) všichni jako členové určité společnosti, dostávám se tak vždy bezprostředně k otázce, jak současný hodnotový systém respektive hodnotové postoje vznikaly v historickém kontextu. Proto bych tuto úvahu nejdříve zahájila historickým exkursem hluboko do naší minulosti.
Je jasné, že v oblasti hodnotové orientace je zapotřebí vycházet z koncepce kulturního relativismu - to, co považujeme za cenné my, příslušníci euroatlantické civilizace, může mít malou nebo vůbec žádnou hodnotu například pro příslušníky původního indiánského etnika v Jižní Americe či domorodce z tichomořských ostrovů; stejně tak může naopak pro nás být obtížně pochopitelné to, co oceňují oni. (Jako typický příklad mě napadá postoj k manželství a rodině; pro nás to jsou jednoznačně velmi významné hodnoty, zatímco domorodci na některých tichomořských ostrovech vůbec tuto instituci neznají, lidé spolu žijí dle momentální chuti či potřeby, otcovství dětí nikdo neřeší, starají se o ně všichni společně a za otce jsou považováni „bohové“.)
Víme jen velmi málo o hodnotovém žebříčku našich předků v aliterárním období. Můžeme předpokládat (v souladu s Maslowovou hierarchií), že velmi „cenné“ pro ně bylo především naplňování nejzákladnějších potřeb – potřeb biologických, potřeby bezpečí, potřeby někam patřit a milovat/být milován (i když zde konkrétně tyto dva pojmy můžeme chápat spíš jako naplňování primárních pudů a snahu o zachování rodu než ve smyslu vyšších citů, jak je vnímáme dnes). Aby člověk v těchto podmínkách přežil, musely nutně pro něj mít velkou hodnotu prostředky obživy – zbraně, oděvy, jeskyně s tekoucí vodou. O vztahu k „abstraktním“ hodnotám – bůh, bohové – můžeme jen spekulovat; nevíme, zda Slunce a Měsíc, což byly patrně jejich primární idoly, vnímali tak, jak to chápeme dnes, či úplně jinak. Například obrazy z Altamiry zobrazují mnoho „pragmatických“ situací (příprava na lov „vyprazdňováním“ mysli či vlastní lov), avšak žádnou situaci, kterou bychom mohli chápat jako náboženský úkon. Za zmínku stojí ještě „kult Venuší“ ; pro naše paleolitické předky bylo logicky velmi důležité zachování rodu, což v tehdejších drsných podmínkách nebylo nijak snadné, proto zřejmě velký význam pro ně měl kult plodnosti respektive matky rodu, jak dosvědčují nálezy sošek z hlíny či mamutoviny v Evropě a Asii.
S nástupem neolitu se situace výrazně mění. S přechodem lovců-sběračů na polousedlý nebo usedlý způsob života akcentujícím potřebu rozvoje zemědělství pro udržení potravní soběstačnosti se zřejmě základním bohem či bohyní stává Slunce. Právě Slunce získává v hodnotovém žebříčku neolitických zemědělců zásadní význam, zřejmě právě pro svůj esenciální vliv na jejich nutriční situaci. Svědčí o tom rozsáhlé systémy tzv. „rondelů“ nalezené po celé Evropě, nejstarší z nich objevené v Severním Německu pocházejí podle radiokarbonové datace zřejmě z osmého tisíciletí před naším letopočtem. Na jejich obrovskou hodnotu (respektive na hodnotu pro uctívání slunečního kultu) pro tehdejší kulturu ukazují obrovské lidské a materiální zdroje, které bylo nutno na jejich vybudování vynaložit, což pochopitelně platí i pro jejich pozdější a modernější verze, které známe jako Stonehenge či Woodehenge."

Esej do předmětu Základy společenských věd.