1.

Cíl práce

2.	Historický kontext

3.	Vznik a vývoj Hosta do domu

3.1	Období 1954-1963

3.2	Období 1963 – 1969

3.3	Období 1969 – 1970

4.	Porovnání jednotlivých čísel Hosta do domu

4.1	Číslo 12, ročník 4, rok 1957

4.2	Číslo 1, ročník 13, rok 1966

5.

Resumé

“3.2 Období 1963 – 1969

Po deseti letech Macákova působení se redakce dočkala změny. Na místě šéfredaktora stanul básník Jan Skácel, Macák se stal členem redakční rady. Skácel vyzvedl Hosta do domu mezi nejpodnětnější dobové kulturní časopisy. Host do domu nebyl ani za Macáka, ani za Skácela časopisem určeným pro omezenou skupinu autorů. Prostor v něm nalezli umělci různého zaměření, tvůrci domácí i zahraniční, pozornost byla věnována i méně známým jménům, které chtěl Skácel představit.
Nový šéfredaktor se nenechával zastrašit cenzurními opatřeními a bojoval za své názory. Názorným příkladem byla do té doby nezveřejněná esej Stavba ve výši básníka Otokara Březiny, kterou časopisu poskytl znalec Březinova díla Otakar Fiala. Cenzoři nechtěli otištění textu dovolit, a tak Skácel pohrozil, že vystoupí ze strany, pokud nebude po jeho vůli. Díky kompromisu s vedoucím ideologického oddělení krajského výboru strany Ladislava Manouška zůstal Skácel v čele časopisu a Březinova esej vyšla s doprovodným komentářem Důvod k Březinovi .
Skácel byl vůči svým podřízeným tolerantní, nechával jim prostor při redigování jejich rubrik a nevměšoval se příliš do redakčních sporů. Podle Skácela měl mít Host do domu pravidelné rubriky, na které by si čtenář zvykl a četl je jako první. Výraznou rubrikou byl Zelený Host, v němž od roku 1967 vycházela díla začínajících autorů, kteří neměli šanci se někde jinde čtenářům představit. Skácel vymyslel a výstižně pojmenoval i další rubriky. Sám psal do každého čísla na závěr vydání kurzivu Malá recenze na... , v níž velmi nápaditě „recenzoval“ aktuální dění, a všímal si úplně obyčejných věcí, jimž dodával svým pohledem nové rozměry.
Některé rubriky byly jen dočasnou záležitostí, jiné přetrvaly až do zániku časopisu. V roce 1965 vycházela rubrika, jejíž název je zřejmě odvozen z amerického filmu Dvanáct rozhněvaných mužů , tedy Dvanáct rozhněvaných starých pánů. Zde čtenáři nacházeli díla starších českých autorů. S podobným zaměřením vycházela i rubrika Návraty, která připomínala básnická díla zapomenutých autorů s doprovodným komentářem. Rubrika Zatrženo přinášela poznámky a výpisky z beletrie i odborné literatury. Větší trvalkou byla rubrika Trochu ze zahraničních časopisů, jejímž autorem byl Oleg Sus. Přinášel komentáře k zajímavostem v zahraničních literárních a odborných periodikách. Po pauze byla rubrika obnovena v roce 1969 pod názvem Periodika.
Oleg Sus měl na starosti další úspěšnou rubrikou Třináct řádků o... Název se později proměnil na Třináct řádků Olega Suse a naposledy se rubrika jmenovala Sedm řádků Olega Suse. Autor v nich kritizoval různá témata, zabýval se například knihami. Proslulá Drzá interview Hosta do domu vycházela z pera Jana Skácela a Olega Suse, kteří vytvářeli imaginární rozhovory s již zesnulými klasiky, dokonce promlouvali i s časopisy a jinými neživými „bytostmi“, vznikla však i opravdová, avšak netradiční interview s žijícími autory.
Často se vedle sebe ocitly texty aktuální a texty i přes půlstoletí staré. Skácel chtěl nejprve připomenout české klasiky verše, ale později začal uveřejňovat i díla prozaická a nejen česká. Čtenáři se tak dostali k Dostojevskému, Greenovi, Babelovi , Masarykovi, nebo Eisnerovi..."