1.	Biografie Karla Hynka Máchy

2.	Bezděz - historie hradu

3.	K. H. Mácha a jeho zájem o zříceniny

4.	Návštěvy Máchy na Bezdězu

5.	Bezděz v Mácově díle

5.1.

Sen

5.2.	Svět zašlý

5.3.	Večer na Bezdězu

6.	Důležité prvky Máchovy tvorby

6.1.	Vymezení Máchova hrdiny

"Večer na Bezdězu (1834)
Večer na Bezdězu je součástí souboru Obrazy ze života mého. Kromě Večeru na Bezdězu je zde ještě povídka Marinka. „Obraz“ Večer na Bezdězu byl poprvé zapsán nejspíš srpnu 1833 v souvislosti s cestou do Krkonoš. Otištěn byl v Tylových Květech českých, číslo 21 z 22. května roku 1834, na straně 167 – 169. Rukopis byl Tylovi zaslán spolu s prosbou, aby redaktor podle potřeby obě povídky upravil. To Tyl provedl, ale změny se týkají jen povídky Marinka.
Příběh je opět vyprávěn v ich – formě. Jde vlastně o rozšířené vyprávění události, kterou Mácha s velkou pravděpodobností sám při návštěvě Bezdězu zažil.
Dějové jádro je velmi jednoduché. Mácha se na hradě setkává s ženou, která tam chce pohřbít své mrtvé dítě. Ale samotnému příběhu předchází zápis toku myšlenek. Mácha vysvětluje, proč povídka začíná právě večerem. Říká, že on osobně počátek žití připodobňuje k večeru. Obvykle se k dětství přirovnává ráno, k jinošství poledne atd. Mácha to vidí jinak. Říká, že jeho dětství se mu zdá večerem. Navečer je krajina ponořená do stínů a je vidět jen nejbližší okolí. A to přirovnává k naivitě dětství. Jinošství srovnává s nocí. Člověk bloudí, je sám, hledá sám sebe. Jitro znamená dospělost. Muž nachází sám sebe, vidí nezkreslenou realitu, už nebloudí. A poledne je stáří. Člověk je unaven, hledá stín, odpočinek. Všude je ticho.
V tuto chvíli se Mácha vrací ke svému zážitku. Byl jasný večer, po bouři.. Básník vystoupil na Bezděz, slunce zapadlo, vychází měsíc. Popisuje pohled z hradeb. Vidí Hiršbergské (Máchovo) jezero, zříceninu hradu Jestřabí, která mu připomíná mořský koráb. Až zvukomalebně popisuje přírodu, která se po parném dni ukládá ke spánku. Ale další řádky již nevyznívají tak nadšeně. Básníkovi je smutno, zřícenina na něj také působí smutně a temně. Procházeje hradem, dostal se až k bráně. A vidí, jak u jedené z jedenácti kapliček na křížové cestě, klečí žena. Žena se modlila, ale teď spí. Vedle ní stojí nůše a v ní v odkryté rakvičce leží mrtvolka novorozeněte zasypaného kvítím a svatými obrázky. Mácha ženu vzbudil. Promluvili jen jedinkrát. Básník se zeptal, kam tak pozděš na modlení a žena odpovídá, že tam nahoře je nocleh její i jejího dítěte. Pak se žena zvedla a odešla vzhůru k nádvoří hradu. Mácha spěšně odchází k hostinci ve vsi, kde je na nocleh. Už vidí a poznává zeď hostince a vchází do dvora smyšlenkami, že teď si konečně odpočine po dnešním putování. Ale najednou vidí že se spletl, stanul uprostřed místního hřbitova. Ráno se básník jde znovu podívat na hradě, není–li tam ještě ta žena. Nikde nic, jen v rohu u zdi byl nový maličký hrob. A básník se otáčí a odchází směrem k východu.
„Ve Večeru na Bezdězu není spatřená smrt údělem hrdinovým, je smutným dojmem, který je překonán motivem pouti do života, hrdina míří dále do kraje k východu, vstříc vycházejícímu slunci. Přes tento útěšný závěr je však celá próza spíše obrazem smutku a především vyjádřením subjektivního prožitku noci.“