1.

Úvod

2.	Ideologie obecně

3.	Politická ideologie

4.	Konservatismus

5.	Liberalismus

6.	Demokratické ideologie

7.

Fašismus

8.

Závěr

"Další ze tří základních demokratických ideologiích, jenž známe je sociálně-demokratická ideologie. Sociální demokracii jako vnímám jako ideální formu (liberální) demokracie, která je schopná řešit společenské problémy, která dokáže vytvářet neregulovaný kapitalismus. Klade důraz nejen na svobodu jedince, rovnost a spravedlivost bez rozdílu, ale především na solidaritu. Svoboda je zde chápána v širším slova smyslu. Princip svobody zajišťuje svobodu jedince, ale i svobodu člověka uvnitř určitého společenství. Každý člověk zde má právo chovat se a konat, tak aby co nejlépe dosáhl svých individuálních cílů a přitom naplno využil plně své schopnosti a možnosti. Ovšem za předpokladu, že tímto konáním neomezí svobodu člověka jiného. Svoboda uvnitř společenství je možná pouze za předpokladu, že se lidstvu jako celku podaří v dlouhověkém zápase osvojit si vlastní historii a zajistit, aby žádný člověk nebyl na základě různosti společenské vrstvy, pohlaví, náboženství nebo rasy omezen na svých svobodách. Princip solidarity je praktickým projevem lidské humanity, lidskosti samé a schopnosti soucítění s oběťmi nespravedlnosti
a nerovnosti. V současné době s bezprecedentní vzájemnou závislostí mezi jednotlivci a národy nabývá solidarita ještě většího významu, protože je nezbytná pro samotné přežití lidstva. Ideologie je přesvědčena o vyšší efektivnosti plánovitého řízení ekonomiky než tržního hospodářství.
V českém měřítku, byla a je nejznámější sociálně demokratickou stranou Česká strana sociálně demokratická. Ta vznikla již na konci 19. století, v roce 1878, na základech dělnického hnutí – požadavek vyšší účasti na moci či přímo převzetí moci dělnickou třídou. V historickém kontextu měnila svou formu, nejdříve byla přikloněna více k levicovému proudu, ale po válce se snažila přiklonit k pravici, neboť se začínala stávat silně prokomunistickou stranou, která zjevně princip solidarity znevažovala. V současnosti je tato strana víceméně liberalistická.

V závěru se dostávám k tématu ideologií, které výrazně ovlivnily historický vývoj v Evropě v minulém století. Těmi jsou fašismus, anarchismus a zmiňovaný komunismus. Jedno mají tyto ideologie společné, jasného nepřítele. Jedná se tedy o totalitní ideologie, které více či méně popíraji demokratické myšlenky. Nejvíce je to očividné u fašismu.

Fašismus vychází s nacionalismu, poprvé se výrazně objevuje jak v teorii a praxi v meziválečné Itálii, vedené Benitem Mussolinim. Ideologie byla převzata z mnoha myšlenek filosofických myslitelů a učitelů. Významnou úlohu sehrála Nietzscheho představa o nadčlověku, vůli k moci a dvojí morálce a teorie Pareta objasňující uplatnění vůdcovského principu. Fašismus na rozdíl od demokratických ideologií nadřazuje zájmy celku (státu, národa) nad zájmy každého jedince. Přistěhovalce a jedince národnostních menšin nepovažuje za jedince se základním právem a to právem svobodného života. Usiluje o totalitní stát, který je založený na plném udržení disciplíny jedince a na snaze o plynulý chod státu. K potlačení jakékoli opozice se nebojí využívat násilí, propagandu či dokonce cenzuru. Za příčinu vítězství fašismu ve 20. století, vznik 2. světové války, v evropských zemích je možné považovat nestabilitu a nejednotnost místních (většinou koaličních) vlád, přetrvávající ekonomickou, politickou a společenskou krizi, nedůvěru veřejnosti k demokratickým principům."