1.

Úvod

2.	Člověk vs. zvířata

3.	Nároky za znalosti

4.	Změna chování a vidění světa

5.	Schopnost přizpůsobení

6.

Závěr

"Člověk, ač se sám sebe posadil na pomyslný vrchol evolučního řetězce, je vlastně jen zvíře, které do vínku dostalo, pro život v okolní divoké přírodě, nepříliš dokonalé tělo zato se vznešeným vzpřímeným postojem, výkonný mozkem, který mu umožňuje průběžné učení. A i když je člověk velmi evolučně vzdálen například od bakterií, sdílí se zbytkem Zemně společné chemické prvky, způsoby látkové výměny, hormony, geny aj., které se vytvářeli v průběhu dlouhého pozemského života. Dnešní člověk navazuje na vývojovou linii pozdně třetihorních primátů a hominidů. Od ostatních primátů nás dělí vlastně nejen jediný gen. I nervový a hormonální systém jsme zdědili po svých biologických předcích. Významným rozdílem mezi námi a primáty je lidská psychika, která plní nejrůznější funkce jako například: schopnost tvořivého myšlení, tvořivé a symbolické vnímání, emocionální vnímání světa, sebereflexe, předvídání budoucnosti. Díky výkonnému mozku, barevnému stereoskopickému vidění a hlavně přímé chůzi, která člověku uvolnila ruce, byli naši předkové ve své době jistě živočichy výjimečnými, ale vyspělá sociální organizace, používání nástrojů, dělba práce, koordinovaná kolektivní součinnost umožnila našim předchůdcům rozšiřování lidské kultury na úkor živočichů a rostlin, kteří planetu Zemi obývali před námi. Díky tomu, že člověk neobdržel úplné geneticky naprogramované chování, byl nucen rozvíjet predispozice, a tím si během doby lidstvo vytvořilo odlišné světy, které mohou být vnímány jako protipól světa vytvořeného přírodou – evolucí, jako jsou filozofie, umění, morálka, později i právo, politika. Člověku je dána biologická schopnost adaptovat se ofenzivně, sdružovat se do velkých skupin, komunikovat, kooperovat, podřizovat se vůdcům, emocionálně prožívat a specifickým způsobem poznávat svět. Za zmínku stoji i skutečnost, že člověk, jako tvor, ne příliš fyzicky zadatný, se naučil, životní prostředí přizpůsobovat si obrazu svému. Za svůj civilizační úspěch člověk ovšem platí, a to ne málo. I když pomineme velkou ekologickou zátěž, kterou lidstvo celé planetě, potažmo i sobě samému, připravilo, je pravdou, že člověk platí nemalou daň i vně vlastního, sebou samým vytvořeného prostoru, a to tím, že je podřízen struktuře a chodu integrující se světové kultury a to i proti své vlastní vůli.

Společnost lovců a sběračů vystačila s několika stovkami čtverečních kilometrů a takové to komunity byly zcela soběstačné, jednotliví členové těchto společenství zde nacházeli materiální i duchovní podporu, a takto žijící člověk většinou zemřel na stejném místě jako se narodil."

Tato práce obsahuje pravopisné chyby.
Práce pro předmět Psychologie pro ekonomii.