"1 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY
1.1 Průzkumný problém
Jaká je informovanost dospělých epileptiků o režimových i jiných opatřeních?

1.2 Cíle práce
Cílem této práce je zjistit, zda jsou epileptici dostatečně informováni o režimových opatřeních.
Dalším cílem práce je zhodnotit, zda existují oblasti, v kterých nejsou pacienti dostatečně informováni.
Neméně důležitým cílem práce je také určit, kolik procent dotazovaných respondentů si samo vyhledává další potřebné informace.
Posledním cílem je vytvoření edukačního materiálu o režimových opatřeních, pro pacienty se záchvatovitými onemocněními, zejména na základě zjištěných nedostatků.

1.3 Hypotézy
Hypotéza č. 1 - Předpokládáme, že pacienti jsou lépe informováni o režimu epileptika, než o změnách které jsou nutné v domácnosti.
Hypotéza č. 2 - Předpokládáme, že více epileptiků zná sdružení „Společnost E“ než jiná sdružení.
Hypotéza č. 3 - Předpokládáme, že více pacientů s vysokoškolským či vyšším odborným vzděláním si sami aktivně vyhledávají další potřebné informace než pacienti s nižším vzděláním.

1.4 Hypotetické tvrzení
Předpokládáme, že většina pacientů s epilepsií nosí u sebe kartičku „EPILEPTIK“.

2 EPILEPSIE
„Epilepsie je skupina poruch mozku, projevující se opakovanými záchvaty různého charakteru. Záchvaty jsou způsobeny výbojem v elektrické činnosti určité části nervových buněk a mohou se projevovat poruchami vědomí a vnímání, křečemi, vegetativními projevy a psychickými příznaky (VOKURKA et al., 2008, s. 275).“

2.1 Epidemiologie
„Epilepsie se vyskytuje po celém světě bez ohledu na věk, rasu, zeměpisnou polohu a socioekonomickou strukturu.
V rozvinutých zemích je incidence nových případů epilepsie jako nemoci (tedy opakujících se záchvatů) 24–53 na 100 tisíc osob za rok, prevalence je asi 4–8 na 100.000. Průměr statistik ukazuje, že asi 1–1,5% populace trpí epilepsií. Incidence je poněkud větší v mužské populaci (MORÁŇ, 2007, s.18).“
„Asi 5% populace prodělá alespoň jednou v životě epileptický záchvat, jen 0,5% však trpí opakovanými epileptickými záchvaty. První záchvat do 20. roku věku má 75% epileptiků. Léky se daří kompenzovat až 80-90% epilepsií, zbylých 10-20 % jsou označováni jako farmakorezistentní. Šest let od diagnózy epilepsie má ojedinělý či žádný záchvat 40% správně léčených, po 20 letech léčby 75% pacientů (SEIDL et al., 2004, s.242).“

2.2 Etiopatogeneze
Genetický faktor
„Jeden z faktorů vzniku epilepsie je genetický faktor (MORÁŇ, 2007). Autoři Krajíčková et al. (2006) tyto záchvaty pojmenovává jako idiopatické epileptické záchvaty. „Významnou roli v diagnostice proto hraje i rodinná anamnéza, ve které je nutno zjistit výskyt stavů porušeného vědomí, křečí, febrilních křečí, amentních stavů a podobně. Důležitý je i případný výskyt vývojových vad v rodině. Znalost genetického faktoru slouží k předvídání vývoje epilepsie u daného jedince, může pomoci v plánování rodiny. Riziko epilepsie u dítěte zdravých rodičů je asi 2–3%. V případě, že jeden rodič má epilepsii, stoupá toto riziko na 5% a v případě obou rodičů – epileptiků je riziko 10–15% (MORÁŇ, 2007, s. 23).“"

Součástí práce jsou tabulky, grafy, obrázky nebo fotografie, rozsah čistého textu činí cca 28 stran.