"1.1. Obecně o problému

Jak jsem se již zmínil v úvodu, moje bakalářská práce bude zaměřena na problematiku integrace zdravotně postižených dětí do klasických tříd mateřských škol. I přes to, že žáci s tělesným postižením, tvoří v České republice největší skupinu individuálně integrovaných žáků, jen v málokteré speciálně pedagogické literatuře najdeme články o integraci s využitím tělesné výchovy. Přitom pohyb je přirozenou činností každého z nás v běžném každodenním životě. Měli bychom se zamyslet, zda prostředky pro kvalitní rozvoj zdravotně postižených dětí, jsou v současné kvalitě a kvantitě dostačující. Velice častým pojmem, se kterým se v souvislosti s integrací zdravotně postižených dětí setkáváme, je termín „integrace v tělesné výchově (TV.)“
„Termínem „integrace v TV“ (začlenění žáků) rozumíme zařazení jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami i bez nich do společných pohybových programů . Začlenění je založeno na filozofii, že žáci by měli být vzděláváni a vychováváni společně v jedné třídě. Pojem integrace znamená, že učitel TV obecně musí učinit nezbytná opatření ve výchovně-vzdělávacím procesu tak, aby zajistil, že všichni žáci mohou dosáhnout cílů TV, budou se cítit bezpeční, spokojení a také úspěšní v průběhu TV.“ (Kudláček, Ješina, Štěrbová, 2008).
Mimo jiné tělesná výchova má pro zdravotně postižené kromě fyzických dopadů také dopady na psychiku. Nikdo nepochybujeme, že tyto dopady jsou v drtivé většině pozitivního charakteru. Děti se cítí lépe, mají lepší náladu a působí tak na své okolí velice pozitivně.
Dalším problémem, se kterým se při integraci zdravotně postižených dětí můžeme setkat, je problém nedostatku kvalifikovaných odborníků v našem předškolním vzdělávání. Není to tak ani vina přímo pedagogických pracovníků, jako spíše legislativní problém, který neumožňuje zřizovatelům zaměstnat více asistentů pedagoga a speciálních pedagogů. Jádro tohoto problému samozřejmě tkví v nedostatku mzdových prostředků, potřebných k tomu, aby byli zřizovatelé schopni tyto pracovníky kvalitně zaplatit.
Trpí tím kvalita vzdělávání jak u dětí integrovaných, tak u dětí, se kterými integrované dítě vyrůstá v jednom kolektivu. Položme si otázku. Je učitelka v mateřské škole dostatečně kvalifikovaným odborníkem, aby vytvořila kvalitní vzdělávací nabídku pro integrované dítě? A nejen to, ale při dnešním počtu pedagogů v předškolním vzdělávání (jedna učitelka dopoledne a někdy jedna asistentka pedagoga) není v silách učitelky věnovat se jak integrovanému dítěti, tak ostatním dětem. Nutně pak vzniká problém v tom, že jedna skupina je v dané chvíli „zanedbávána“ a určitě to není tím, že by učitelka záměrně jednu ze skupin dětí zvýhodňovala. Prostě nejde ve všech činnostech věnovat se oběma skupinám najednou. Měli bychom se nad tímto problémem zamyslet. Tato situace nahrává odpůrcům integrace, kteří tímto a právem mohou argumentovat a prosazovat tak dále speciální třídy.
Měl jsem možnost ve své praxi pracovat ve speciální třídě, kde byly tři pedagogové a šest dětí s postiženími jak somatickými tak psychickými. Systém, který byl zde zaveden, fungoval velice dobře. Někteří si mohou říci „a co integrace“? Ano a mají pravdu. Jenže i tento problém se dá bez problémů vyřešit. Děti ze speciální třídy se mohou integrovat při vycházkách, společných kulturních a sportovních akcích, nebo se mohou ve třídách navštěvovat.
Proto každý kultivovaný člověk by měl mít objektivní zájem na tom, abychom se jednou pro vždy zbavily předsudků a negativních postojů vůči zdravotně postiženým dětem."

univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem