"1 Úvod do teorie manažerské komunikace

Komunikace je nezbytnou součástí našeho života. Nelze bez ní být. Komunikujeme pořád, i když si to třeba neuvědomujeme (verbálně, neverbálně). Začínáme si ji připouštět až tehdy, když si chystáme nějaký projev, proslov, obhajobu apod., neboť chceme na dané publikum zapůsobit.
Umění komunikace pro manažery je jejich nezbytnou součástí. Bez ní se žádný manažer ve firmě neobejde, chce-li mít ty správné informace a být o všem informován.


1.1 Definice pojmu komunikace

Komunikace pochází z latinského slova communicare a znamená něco spojovat. Může být použito jako označení pro dopravní síť, přemisťování lidí, materiálu, ale také myšlenek, informací, postojů a pocitů od jednoho člověka k druhému. Komunikačními prostředky mohou být jazyk, pošta, telegraf, telefon, počítač, rozhlas, televize, ale také autobusy, vlaky, letadla.
V naučném slovníku „pojem komunikace označuje jevy, které jsou prostředkem spojení mezi lidmi, jejich vzájemného styku, sdělování myšlenek“. Komunikaci je možno označit rovněž jako dorozumívání. Podle Janouška (1968) je komunikace
„sdělováním významů v sociálním chování a v sociálních vztazích lidí …“ J. Křivohlavý popisuje akt komunikace velmi podobným způsobem, neboť hovoří o sdělování, ale nevíc zdůrazňuje sdílení (J. Křivohlavý, 1988). M. Nekonečný definuje komunikaci rovněž jako sdělování určitých významů v procesu přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu (M. Nekonečný, 1999) – definice téměř shodná s definicí J. Janouška. Krech, Crutchfield a Ballachey (1968) charakterizují komunikaci také jako „výměnu významů mezi lidmi“. P. Watzlawick, J. B. Beavinová, D. D. Jackson (1999) prezentují komunikaci jako „prostředek pozorovatelných projevů mezilidských vztahů“. Z. Vybíral (1997) zdůrazňuje nezbytnost reciprocity
v komunikační aktivitě, alespoň v podobě možnosti.1

1.1.1 Aspekty komunikace

Mezi hlavní zásady komunikace řadíme tyto:

1) Komunikace je proces přizpůsobování

Lze se v komunikaci vůbec přizpůsobit? Ano, lze, ale je to kolikrát obtížné naladit se na tzv. „stejnou vlnu“ jako váš protějšek. Každý totiž vysílá určité komunikační signály a pokud se druhému v tomto nepřizpůsobíme, tak se na ničem nedomluvíme.
Je to vidět např. na komunikaci mezi partnery, když řeší menší hádky, rozepře apod. jen kvůli tomu, jaký ten druhý vyslal neverbální signál. Proto je ve vztahu potřeba druhého poznat, a tak přijdeme na to jaké komunikační signály používá a co vlastně znamenají. Dále je to patrné např. na rozhovoru starší x mladší, kdy každý má jinou slovní zásobu a jiný styl vyjadřování. Nebereme v úvahu věkový rozdíl, ale styl promluvy. Mladší má určitý slang, který používá a starší mu nemusí rozumět neboť tyto slova v jeho „slovníku“ nejsou a nezná je."

Důležité informace jsou tučně značeny. Součástí práce jsou grafy, ilustrace a tabulky o rozsahu cca 16 stran.