"a z hrobů vykvetou krásné květiny a mrtví se navždy ztratí. Poté se vydají do zahrady štěstí, kde nejdříve potkají obtloustlé človíčky, kteří se je snaží uspokojit přízemními věcmi jako je jídlo nebo peníze. Tyltyl se však nenechá zmást a otáčí diamantem, díky čemuž se jim ukazuje úplná pravda. Človíčci, kteří představovali přízemní štěstí raději rychle utíkají pryč a přicházejí noví, tentokrát doopravdy šťastní tvorové. Vysvětlují Tyltylovi, že štěstí není jenom to, kdy se smějeme. Největší štěstí je s rodinou a přáteli. Jako poslední dojdou do říše budoucnosti, kde si povídají s ještě nenarozenými dětmi, které mají něco dokázat. Poté vidí, jak čas odvádí děti do života. Čas si jich následně všimne, ale než stihne zakročit, Tyltyl otočí diamantem a zmizí. Modrého ptáka ovšem zase nezískali. Po této příhodě se dostanou všichni putovníci do místa, kde je vidět chaloupka. Světlo jim vysvětluje, že se opět po roce putování vrátili domů. Všichni kromě Tyltyla a Mytyl začnou mizet. Děti nakonec vstoupí do domku a dvířka se za nimi zavřou. Děti se ráno probudí ve svých postýlkách a zjišťují, že se jim to vše nejspíš pouze zdálo, protože maminka i tatínek vědí jenom to, že je včera večer uložili do postýlek a dnes ráno je vzbudili. Poté ale přijde sousedka Berlingotová s tím, že její dcerka Justýnka je velmi nemocná a děti ve své sousedce poznají vílu, která je před rokem poslala na ono velké dobrodružství. Tyltyl si vzpomene, že by jí měl dát Modrého ptáka, ale jelikož žádného nemá, dá jí alespoň svou hrdličku."