1.	Evropa v 8. století

2.	Vznik islámu a Mohamed

2.1	Povinnosti věřícího v islám

3.	Arabská říše

3.1	Dynastie Ummajovců

3.2	Dynastie Abbásovců

3.3	Hárun ar Rašíd

4.	Vizigótské království

4.1	Arabská invaze

5.

Judaismus

5.1

Desatero

5.2

Tóra

5.3	Středověký antisemitismus a antijudaismus

"Islám a Arabská expanze
8. století – poslední velké proměny v Evropě, konečné stadium procesu římského světa
Evropa čelí nájezdů, arabsko-berberských kmenů, střední a západní Evropa se poprvá setkává s nových, mladým a neznámým náboženstvím- islámem. Toto náboženství ohromovalo vnitřní dynamikou a stalo se velkým nebezpečím pro křesťanství. Navazovalo na judaisticko-křesťanské kořeny, ne však jako jejich paralela, ale završení.
Vznik Islámu Zakladatel – Muhamed (570-632)
Shromáždil kolem sebe nejdříve malou, ale záhy velice významnou skupinu následovníků, předával jim striktní, jednoduché zásady, které byly později „vtěleny“ do svaté knihy – Koránu, muslimové věří, že tato kniha byla napsána pod Boží inspirací, tudíž je dokonalá, nezpochybnitelná a zásadní.
Muslimové věří v jediného Boha- Alláha a jsou poslušní zásadám Muhammada, jež byl Alláhovým prorokem.
Islám uznává i jiné prorocké osobnosti jako Ježíše, Jana Křtitele, Eliáše a Izaiáše a další, ovšem Muhammad zůstává nejdůležitějším.
5 základních povinností islámu:
- Uctívání Alláha jako jediného Boha
- Pravidelná motlitba podle předepsaného způsobu
- Pravidelný půst
- Zbožná pouť do Mekky ke svatyni Ka´aba(hadž), musí být vykonána alespoň jednou za život
- Milosrdenství, samozřejmě s materiálními dary

Muslim by měl být zdrženlivý, loajální vůči obci, vůči nepřátelům nelítostivý a ženy a děti poslušné

Arabská říše
622 Muhammad musel opustit Mekku, kvůli neshodám v ummě, přesídlil do Medíny, politicky ji ovládl, zahájil sjednocování semitských a nomádských kmenů.
Bohužel došlo i k politickému rozkolu uvnitř Medinské ummy, což rozdělilo muslimy na dvě nesmiřitelné skupiny. Část ummy povolala po Muhammadově smrti do úřadu chalífy (Alláhův zástupce na zemi, nevyšší politický a náboženský úřad) jeho synovce Allího, ale odpůrci dynastického pojetí předávání tohoto úřadu v r.661 Allího zabili. Tento incident spolu s rozdílným pohledem na smysl Prorokova učení a poselství rozdělil muslimy na dvě křídla – ší´íté (straníci Allího) a sunnité.
Do roku 750 vládla dynastie Ummajovců , poté však byla svržena rodem Abbásovců. Jejich moc se postupně rozšiřovala od Pyrenejí až po střední Asii a nakonec i západ Indie. R. 650 byl opasen i Kypr, což znamenalo počátek ovládnutí i středomořské oblasti. Tato expanze však nebyla zcela naplněna, protože se nepodařilo dobýt Konstantinopol (v letech 677/8 a 717/8) a hranice arabské říše byla podrobována častým nájezdům. "

Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně.