"1. Základní charakteristika
O legendární postavě zbojníka Nikoly Šuhaje, o tom, jak a proč se stal zbojníkem, o jeho životě, lásce, a smrti.

2. Doba a místo děje
Příběh začíná za 1. světové války, kdy Šuhaj bojoval na ruské frontě. Potom zběhl a vrátil se domů do Podkarpatska, do vsi Koločava, do rodného kraje Verchoviny.

3. Hlavní postavy
Nikola Šuhaj: mladík ze zakarpatské Rusi, okolnosti ho přiměly k tomu, že začal žít zbojnickým životem
Eržika Dračová: Nikolova láska, při prvním Nikolově zběhnutí jí bylo šestnáct, měla tmavé vlasy a Nikolovi voněla višňovým dřevem
Jura: Nikolův mladší bratr, někdy byl velmi krutý, má svého bratra velmi rád, bojí se o jeho život

4. Stručný obsah
Na začátku knihy autor uvádí, že hledal v domovině Nikoly Šuhaje příběhy o jeho životě. Potkal pastevce, který mu řekl, že pověsti o Nikolově zelené ratolístce odhánějící kulky nejsou pravdivé a vyprávěl skutečný Nikolův příběh:
Za první světové války byl Nikola na ruské frontě, s přítelem Němcem utekli od svého pluku a žili v chýši jedné ruské baby. Baba měla dvě dcery a vojáci si s nimi z nudy začali. Baba začala mluvit o ženění a dala vojákům vypít nápoj, který je měl ochránit před kulkami.
(str. 13) Vtom zadul vítr, babě rovnou pod sukně, a celou ji obnažil. A ukázalo se něco velmi podivného. Babin kostřec byl prodloužen a porostlý srstí. Jako kozí ocas.
Němec, hloupý Němec, který zná jen svoje stroje a svoje čísličky, nic neví a ničemu nevěří, se dal do nehorázného smíchu.
Ale Šuhaj se zarazil. Neboť Nikola Šuhaj byl z Podkarpatska. A tam žije ještě Bůh. A Nikola byl z kraje Oleksy Dovbuše. Slavného zbojníka Oleksy Dovbuše, který sedm let se sedmi sty chlapci bojoval po krajině, bohatým bral a chudým dával a jenž nemohl býti zraněn leč stříbrnou kulí, nad kterou, skrytou v zrní jarní pšenice , bylo odslouženo dvanáct mší. Nikola Šuhaj věděl ihned, že před ním na žebříku stojí baba jaga. Bosorkáňa. Povitrula. Čarodějnice.
Vojáci babu zabili, vrátili se ke svému pluku, ale jednou měl Němec války dost a prosil Šuhaje, aby mu prostřelil ruku – mohl by jako raněný z fronty – a tehdy zjistili, že se navzájem nedokážou střelit, přestože mířili přesně z malé vzdálenosti. Potom Nikola zběhl a vrátil se do Koločavy. Spal v kolibách a stýkal se s Eržikou a s rodinou. Strážmistr z Koločavy Lenard Béla ho pronásledoval až ho (převlečen za ženu) dopadl, se svými pomocníky zkopal, svázal a nechal poslat zpátky na frontu. Nikola zběhl znovu. Jednou, když se četníci pokoušeli ho chytit, Nikola jednoho z nich zastřelil. Válka skončila, muži se vrátili domů, rozbili dům notáře, zvolili si nového starostu, vydrancovali se svými ženami domy bohatých židů – Herše Wolfa, Abrama Beera, Kalmána Lejboviče a dalších, kteří ve válce prodávali draho a sami bohatli. Jediný Herš Lejb Wolf svůj dům ochránil tak, že nechal vyvalit sudy vína a všechny pohostil. Vojsko z blízkého Chustu ale poslalo do vsi dost vojáků, kteří vzali lidem nakradený židovský majetek a nového starostu Derbaka svrhli a znovu se pokusili zatknout Nikolu, který v obraně dva z nich zastřelil. Poté uherské vojsko odešlo a přišli Rumuni. Nikola se vrátil do vesnice, vzal si Eržiku Dračovou. Potom přišli Češi. Nikola s kamarádem přepadl jednoho Žida, vzali mu boty a nějaké peníze. Proto ho četníci zatkli. Eržika sehnala prodejem krav a koně třicet tisíc korun a dala je jako úplatek četníkovi Vláskovi, který Nikolu hlídal. Vlásek peníze vzal a pustil Šuhaje. A tehdy se stal Nikola loupežníkem. Přepadával obchodníky, židy a chudým lidem rozdával, když je potkal v lesích. Četníci na něj začali hon, bili a vyslýchali Eržiku i Nikolovu rodinu, ale marně. Jednou četníci v lese pronásledovali Eržiku a její přítelkyni. Eržika v lese potratila, kamarádka přivolala Nikolu, který jednoho z četníků zastřelil. Šuhajova chýše vyhořela. Lidé v kraji Šuhajovi pomáhali, ctili ho jako hrdinu a nikdy ho četníkům neprozradili. Strážmistr začal propadat beznaději. Jednou však se v kraji začaly dít hrozné věci – loupežné vraždy v chýších, vraždy na silnicích a všichni se báli, co to Nikola dělá. Ve skutečnosti to nebyl on, ale jeho kamarádi. Tou dobou ležel nemocný s tyfem v jedné chýši ve Zvorci, kam ho dojížděl léčit okresní doktor z Volového. Když Nikola po nemoci poprvé vylezl na práh chalupy, přišel jeho bratr."