0.

Úvod

1.	Směr transformace politických stran

2.	Transformace – netransformace

2.1.

Slovensko

2.2.

Srbsko

2.3.

Ukrajina

3.	Pragmatická reforma

3.1.

Polsko

3.2.

Slovensko

3.3.

Maďarsko

3.4.	Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie

3.5.	Černá hora

3.6.

Litva

4.	Mixovaná strategie

4.1.

Rumunsko

4.2.

Bulharsko

5.

Závěr

"Pro přehlednost v klasifikaci transformace postkomunistických stran se nechejme inspirovat přehlednou a jednoduchou klasifikací z práce Erhana Büyükakinciho, který ve své studii předkládá přehledné rozdělení postkomunistických stran podle jejich vývoje. (Büyükakinci 2005: 367 – 403)
První skupinou jsou nástupnické strany s příklonem k marxistické teorii, které se drží dogmatismu, nostalgie s komunistickým režimem a mají antisystémové tendence. Tyto strany většinou neměly prostor pro posun k sociálně demokratické platformě, jelikož pozici dominantní strany levé části politického spektra již zaujala jiná strana s umírněnější agendou. Aby si udržely svou pozici ve stranickém systému, začaly tyto postkomunistické strany zdůrazňovat nová nesocialistická témata a stavěly se do postu levicové alternativy, do „opozice proti všem“. (Hough 2005: 256) Do této skupiny můžeme zařadit například Komunistickou stranu Slovenska či Ukrajiny, do určité míry sem patří také nostalgicko-nacionalistická Strana socialistů Srbska. Patřit sem bude jistě i Komunistická strana Moldávie, která se dostala k moci na počátku tisíciletí a začala porušovat zavedený demokratický pořádek ve státě .
V druhé kategorii jsou pro Büyükakinciho strany, které prošly „pragmatickou reformou“ své ideologie a stranického programu, odmítly příslušnost k marxismu a svou komunistickou minulost. Strany tohoto typu se v reformách inspirovaly sociálně demokratickými stranami v západní Evropě a staly se většinou hlavní politickou silou levé části stranického spektra. To přispělo v daných zemích k marginalizaci ortodoxních komunistických skupin a také k úspěchu těchto postkomunistických uskupení. Mezi hlavní představitele této kategorie patří polská sociální demokracie SdRP/SLD, maďarská strana MSzP nebo slovenská SDL a mnoho dalších.
Büyükakinci uvádí i třetí kategorii, kam řadí nástupnické strany v Rumunsku a Bulharsku. Zde můžeme pozorovat smíšení obou předchozích strategií transformace – tato uskupení kombinují posun k sociální demokracii s nostalgií k režimu, která v ideologii přetrvává hlavně kvůli zajištění voličské podpory. Postkomunistické strany se zde ze začátku 90. let nesetkaly s vážnou opozicí.
Komplikovanější situaci můžeme pozorovat například v Bělorusku, a to především kvůli autoritativnímu a nepluralistickému charakteru tamního režimu. Vzniklo zde hned několik postkomunistických stran, přičemž relevantní z nich – proprezidentská Komunistická strana Běloruska – si udržuje vládní pozici a k transformaci strany nedošlo. Podobně jako v Bělorusku i v Ruské Federaci se z Komunistické strany SSSR transformovalo více stran, proto popis těchto systémů je ponechán mimo výše uvedenou klasifikaci. Kvůli rozsahu práce nebude mít autorka možnost se těmto stranám podrobněji věnovat."

Práce pro předmět Politické systémy zemí střední a východní Evropy - Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra politologie.