"Publikace je určena pro široké publikum, které neurotickými potížemi již trpí, i těm, kteří jsou možností jejich vzniku ohroženi – a to jsme v současnosti prakticky všichni. Kniha je psána velmi srozumitelným jazykem vhodná i pro ty, co o tomto okruhu ví velmi málo. Teoretické texty jsou hojně doplněny praktickými a mnohdy vtipnými příklady z dlouholeté praxe autora, díky nimž porozumíme dané problematice a dokážeme pokyny aplikovat
do praxe. Ač člověk netrpí neurózami a není jimi ohrožen, tak kniha obsahuje mnoho podnětných informací, které mu mohou napomoci žít lepší život – lépe se rozhodovat, prosadit se, žít v harmonických vztazích a uvědomit si chyby, kterých se jedinec nevědomky dopouští ve svém každodenním konání.
Kniha je členěna do 16. kapitol, z nichž každá obsahuje menší nečíslované podkapitoly. Stručně se pokusím popsat některé z nich, u nichž shledávám největší přínos a doplním
o zajímavé poznatky, které mě v knize nejvíce upoutaly.

První kapitola s názvem: „Co je neuróza“, definuje pojem neuróza, zabývá se jejími příznaky po stránce tělesné i duševní. Vymezuje rozdíl mezi psychózou (lidé si své onemocnění neuvědomují, žijí ve vlastním světě) a neurózou (příznaky si uvědomují a vidí především sami pacienti, cítí se subjektivně hůř než vážně tělesně nemocní). Poukazuje
na kombinaci neurózy se závislostí na alkoholu. Autor vysvětluje, že je nutné nejdříve zahájit léčbu ze závislosti na alkoholu, v opačném případě to vždy končí nezdarem. Objasňuje typologie člověka v souvislosti s náchylností k neuróze, ale především zmiňuje fakt, že lidské vlastnosti jsou projevem, podmínkou i důsledkem neurózy. Příčinou tohoto onemocnění jsou vždy zážitky duševního rázu, které jedinec nedokáže zvládnout – mezilidské vztahy, život v nejistotě, nevyřešených problémech aj. Autor popisuje různé druhy neuróz, kdy mně zaujala neuróza úzkostná – strach z neznámého obsahu; fobická – z výšek, ze psů, z uzavřeného prostoru a nutkavá – charakteristická nutkavostí, zda jsem zamkl dveře, zavřel vodu, zhasl aj.
Kapitola „Jak se léčit“ poodhaluje dva druhy léčení zaměřené buď na příznaky, anebo
na příčiny. Jednou z možností je užívání léků, jejichž nevýhodou je ale snížení pozornosti, vznikající návyk na léky a především to, že neodstraňují příčinu neurózy. Zde byl uveden vtipný příklad z praxe, kdy si pacient stěžoval na pomočování, byly mu proto nasazeny léky
a na další kontrole si pacient lék chválil. Lékař se ho zeptal, zda už se nepomočuje. „Pomočuji, ale už mi to nevadí,“ odpověděl pacient (Kratochvíl, s. 33). Daleko účinnější
je rozhovor, kde pacient hovoří sám o sobě. Vyjádří potlačené pocity, ujasní si souvislosti objasňující vznik onemocnění i příčin jeho chování a následně se hledá řešení. Uveďme
si příklad z knihy: pokud se pacient bojí chodit sám na nákup, chodí nejprve s doprovodem, poté část cesty sám a část s doprovodem, následně sám kratší úseky, které se postupně prodlužují."