1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Trvale udržitelný život

2.2.	Globalizace ztrát plynoucích ze standardních postojů

3.	Analýza, řešení

3.1.	Alternativní hodnoty a alternativní ekonomické ukazatele

3.1.	Možnosti řešení

4.

Závěr

5.	Seznam použitých zdrojů

"2. Teoretická část
2.1. Trvale udržitelný život
Žijeme v době, kdy poprvé v historii si lidstvo (nebo jeho část) začíná uvědomovat následky své vlastní činnosti a vliv těchto následků na živé organismy na naší planetě žijící, včetně člověka.
Právě člověk je druh, který se nespokojí se základními potřebami pro udržení své existence, jako je tomu u ostatních živočišných druhů naší planety. Člověk je ve své podstatě tvor nenasytný a chce mít stále více dokonalých strojů a přístrojů, majetku, pohodlí atd. a mnoho nových výrobků vyžaduje vyrábění dalších výrobků souvisejících. Viz. Výrok Tomáše Bati: „Dovedu pochopit, že někdo nemá peníze na boty. Kdo ale nemá peníze na boty, má i peníze na krém a kartáč.“ Nejsou to už jen obyčejné boty z kůže, jaké nosili v dávných dobách. Výroba zasahuje do gumárenského průmyslu, dřevovýroby, tukového a textilního průmyslu, do výroby plastů atd. a ke všemu jsou potřebné základní suroviny a energie, a vzniká odpad při jejich likvidaci. Lavinovým způsobem se již rozběhla hromadná produkce nejrůznějších výrobků a součástí (a člověk nemůže být spokojen, nedostane-li ihned koupit např. nějaký propojovací kabel s požadovanými konektory či součástku do automobilu). Poprvé v dějinách začíná být společnost zneklidněna vlastní činností, kdy v relativně krátké době zatlačila do defenzívy významnou část ostatních forem života a dokázala zlikvidovat i celé kompletní ekosystémy. Lidstvo si začíná uvědomovat úžasnou křehkost rovnováhy v přírodě, kdy jejím porušením vymírají celé druhy živočichů v návaznosti na další druhy, které jsou na jejich existenci závislé. O tom, že již byla překročena hranice, svědčí celá řada dlouhodobých měření globálních ukazatelů. Tyto výsledky jsou již dnes alarmující a představují pro lidstvo osudové ohrožení jeho budoucího vývoje. Existují však i skupiny, které uvedené změny zařazují mezi změny přirozené, provázející vývoj naší planety od nepaměti. Právě krátkodobost a razance, s jakou změny nastupují, dávají spíše za pravdu těm prvním, kteří za nimi vidí činnost expandující průmyslové společnosti.
Nevyhnutelná se zdá být změna kurzu, kdy hlavním kriteriem úspěšnosti lidské činnosti se stává minimalizace vedlejších nepříznivých dopadů lidské činnosti na životní prostředí, jehož je člověk součástí. Objevuje se pojem trvale udržitelného rozvoje.
„Jedná se o takový rozvoj, který na rozdíl od dosavadní ničím nekorigované expanze dokáže minimalizovat nepříznivé dopady svého vlastního růstu.“1 Tato definice, následně často kritizována hlavně pro důkaz na urychlení materiálního rozvoje.
Širší definice udržitelnosti formulovaná Josefem Vavrouškem vychází především ze dvou podstatných aspektů:
1. „Uspokojování potřeb dnešních generací nejenže nesmí narušit možnosti generací budoucích uspokojovat své potřeby, ale navíc má v maximální možné míře respektovat bohatství a krásy přírody pro ni samu, nezávisle na dnešních či budoucích materiálních požadavcích. Má tím být korigován jednostranně antropocentrický přístup, který v minulosti inspiroval mnohé jednání, jež se ukázalo být ve svých důsledcích škodlivé i pro lidstvo samo.“2
2. „Důraz je dále položen na kompenzaci možných omezení, která mohou vyplynout z nutnosti neohrožovat naplňováním dnešních potřeb vitální zájmy příštích generací. Zde je důraz především kladen na hledání alternativních možností lidského rozvoje, jež by nezatěžovaly tolik přírodu, přitom však zvyšovaly kvalitu individuálního života i kvalitu mezilidských vztahů. Neomezovaly by člověka, nýbrž obohacovaly by ho, a to v rozměru podstatnějším, než je rozměr materiální.“3"

The Nottingham Trent University, B.I.B.S., a.s. Brno, Business Management, Písemná práce k modulu Sociologie.