"Slávy dcera
Kollár Jan
V prvotní podobě obsahovala Slávy dcera 151 sonetů, rozdělených do tří oddílů. Tyto tři oddíly byly nazvány podle názvů řek, těsně spjatých s básníkovým osobním životem a rozvojem (zejména s jeho návratem z Jeny přes Čechy směrem do Uher). Šlo o řeky Zála (Sála), Labe a Dunaj. Každý z těchto oddílů obsahoval přesně padesát znělek. Poslední, závěrečný neočíslovaný sonet byl básnickým posláním, pozdravením „Tatranům“, tedy Slovákům, a Čechům.
Na samý počátek sbírky je postaven známý předzpěv, psaný časoměrným elegickým distichem. Je to patetický žalozpěv nad zkázou Slovanů na německém území. Střídá a prolíná se v něm stesk s melancholií a vášní, prudká řečnická zvolání i subjektivní reflexe.
Básník je nazírán jako prorok, básnický soudce, slovanský pěvec. „Čas vše mění, i časy, k vítězství on vede pravdu; / co sto roků bludných hodlalo, zvrtne doba.“
Vydání Slávy dcery z roku 1824 bývá někdy označováno jako vydání druhé, dvě třetiny sonetů byly totiž vydány již dříve ve sbírce Básně z roku 1821. Byla ale podstatně přestavěna kompozice - do čela sbírky (za předzpěv) Kollár postavil významnou báseň koncipovanou jako prosba zhanobené matky Slávy, která zde zosobňuje slovanství. Bohové uvažují o nápravách křivd, spáchaných na Slovanech, až konečně na popud Lady stvoří Milek překrásnou dívku, která v následujících sonetech splývá s básníkovou milenkou a jmenuje se Slávy dcera. Má v sobě snoubit krásu všech Slovanek, spojuje proto polohu erotickou s polohou vlasteneckou.
V 1. části sledujeme tedy Kollárův odchod z Jeny. Ve druhém zpěvu vede jeho cesta přes Lužici do Čech, básník si připomíná chmurnou pobělohorskou dobu. Zároveň vzpomíná velkých postav národní mytologie i historie - Libuši, Václava IV., Josefa Jungmanna.
Přes Moravu, upomínanou na dobu Velkomoravské říše, vede cesta na Slovensko, pro které je symbolický obraz tatranských vrcholků.
Ve vydání z roku 1832 došlo k výraznému rozšíření textu, počet sonetů z prvních tří oddílů vzrostl na 388 a navíc přibyl 4. oddíl Léthé a 5. oddíl Acheron s celkem 227 znělkami. Pouť básníka nalézá pokračování v pouti mystické, zřejmě po vzoru Danteho Božské komedie, když se lyrický hrdina dostává do slovanského nebe a pekla.
I v dalších vydáních doplňoval Kollár další sonety, i když už v menším počtu. Dílo ale bylo natolik náročné a obsáhlé, že musel vydat speciální knihu Výklad čili Přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře (1832), kde vysvětloval různé mytologické, historické a zeměpisné pojmy. Objevíme zde totiž nepřeberné množství různorodých osobností - od lužickosrbského knížete Miliducha přes markraběte Gera, Ivana Hrozného, Komenského, Cyrila a Metoděje, Napoleona, Goetha apod.
První sonety Slávy dcery vznikaly za Kollárova pobytu v Jeně, kde básník 1817 - 1819 studoval. Jejich stylizovaný ženský idol měl jasný vzor - byla jím Friederika Schmidtová, dcera evangelického pastora."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ