1.	Jan Patočka

1.1.

Život

1.2.	Hlavní díla

1.3.	Ústřední otázka Patočkovy filosofie

2.	Kniha Tři studie o Masarykovi

2.1.	Struktura a obsah

3.	Studie Pokus o českou národní filosofii a jeho nezdar

3.1.	Filosofie, dějiny a svoboda

3.2.	Vznik samostatného státu jako zdroj pokusu o českou národní filosofii

3.3.	Masaryk jako politik a filosof uvažující o slovanských národech

3.4.	Filosofie jako výraz osamostatňování národů

3.5.	Vliv Brentana a Comta a jejich čtení Masarykem

3.6.	Krize očima Masaryka

3.7.	Rozpory v Masarykově myšlení: moralismus a pozitivismus

3.8.	Dvojakost Masarykových úvah

3.9.	Rozpory v Masarykově filosofii českých dějin

4.	Tomáš Garrigue Masaryk

4.1.

Život

4.2.	Hlavní díla

4.3.	Prvky Masarykova myšlení

"Pokus o českou národní filosofii a jeho nezdar
Skutečné filosofické tvůrčí myšlení je tvůrčí v tom smyslu, že jeho objevy (myšlenková schémata pochopení toho, co jest, pojmy a modely bytí) určují všecky myslící. Samotná historická povaha filosofie souvisí s tím, že filosofie, myšlení svým vystoupením tvoří dějiny, jakousi hranici v celkovém dění lidstva. Politikou a filosofií, jako úzce souvisejícími projevy svobody, se člověk stal teprve ve vlastním smyslu historickým. Historickým tím, že již nežije pouze v tom, co prostě je zde, co lze jen konstatovat, ale žije v dějinách, které jako skrytá marginálie doprovází lidský život a chování, a zároveň jsou jeho předpokladem. Dějiny vznikají tím, že lidé i na sebenepatrnějším území přestávají žít pro život a žijí, aby vybojovali pro sebe i "své" prostor uznání, prostor svobody. Politika tak v původním významu je život ze svobody a pro ni. Svoboda je však zárověň prostor pro myšlení. Myšlení pochopení toho, že svoboda není věc mezi věcmi, právě svoboda člověka vyděluje ze souvislosti věcí, aby je mohl chápat a rozumět jim a svému postavení mezi nimi. Život historického člověka je takto životem ze svobody, se samozřejmostí vědomí svobody, která osvobozuje od fascinace přírodním či věcným bytím, životem v dějinách.
V tomto smyslu lze vznik nového státu Čechů a Slováků v důsledku první světové války chápat jako událost, která ve svých dalekosáhlých souvislostech byla též provázena pokusem, který lze možná označit jako první velký pokus o českou národní filosofii. V nazanačených vztazích tedy filosofii, která by se pro všechny myslící občany tohoto státu, ale díky jeho postavení na velmi důležitém místě Evropy, i celou Evropu, pokusila nahlédnou do toho co jest a znamená tato událost. Její všeobecnou myšlenku, základní koncepce, bez nichž není možné vyrovnání s touto novou situací.
Patočka v tomto bodě své práce tvrdí, že Masarykův výklad vypuknutí první světové války je prvním velkým pokusem o českou národní filosofii. Ve celé studii se pak toto tvrzení snaží nejprve osvětlit, a posléze i dokázat.
O českou národní filosofii usilovali již starší čeští myslitelé, Kollár, Palacký, Augustin Smetana a jiní. Celkovou všeobecnou myšlenku však nacházíme právě až u Masaryka. Masaryk nebyl jen politikem, ale především velkým myslitelem. Je v celé světové historii jedinečným případem spojení politika a myslitele jako zakladatele (či ve vlastním pojetí "obnovitele") státu. Filosofem, který vybudoval stát skutečnou politickou akcí. Masaryk byl ve své době snad jediným akademickým filosofem Evropy, který se zabýval právě tou "marginální evropskou filosofií", která v té historické situaci, kdy téměř všechny slovanské národy dospívají k zralosti, jak k vnější politické nezávislosti tak ke svobodě vnitřní, vznikala a rozrůstala se v minulém století hlavně u západních a východních Slovanů. Masaryk se nezabýval jen českou otázkou, ale vyjadřuje se také k polskému mesianismu, jeho soustavné studium ruského duchovního světa vrcholí v trojsvazkovém díle o Rusku a Evropě.
Přestože ve své práci postupuje tradičně systematicky a vychází z dobově podmíněných pozitivistických schémat, chápe své filosofické pokusy jako momenty zhistoričtění, tj. osamostatňování těchto společností. Při studiu filosofie slovanských národů se snaží ukázat, že již sebevýkladem historického života, ať už sekundárním a přejímaným filosofickým myšlením, se tyto národy osvobozují i politicky a vstupují nebo znovuvstupují do historie. Tak tvoří Masarykovy Slovanské studie, Česká otázka, výklad úpadku staročeské strany a omladinářské revolty z devadesátých let, ale zejména pak výklady Světové revoluce jeden celek pokusu o národní filosofii, která má především vyjadřovat podstatu osvobozovacího pokusu této společnosti. Její osvobození tak není náhodnou událostí, ale patří do bytostně a nezbytně do historie, tj. do života ze svobody, který je završením vnitřních i vnějších zápasů národů."

V práci se objevují pravopisné chyby.