"JAROSLAV SEIFERT
Kontext literatury
poetismus, proletářská poezie a poválečná poezie–
- poetismus se inspiroval dadaismem, byl to životní styl, základem byla spontálnost, štěstí a radost ze života, rozpustilá hravost, sklony k parodii,
Další autoři: Jiří Wolker (Těžká hodina); Josef Hora; S.K.Neumann(Satanova sláva mezi námi)
ŽIVOT
Narodil se 23. září v roce 1901 v Praze. Vyrůstal v dělnické rodině. V mládí studoval gymnázium, studium ale nedokončil, protože měl hodně zameškaných hodin, proto před maturitou odchází a začíná pracovat jako novinář. Během dvacátých let 20. století působí v avantgardním a komunistickém tisku (byl členem KSČ) – Rudé právo, Právo lidu, Rovnost, Reflektor + časopisy Disk a Pásmo. V roce 1920 byl spoluzakladatelem Devětsilu (seskupení avantgardních umělců) a s K. Teigem byli mluvčími Devětsilu, v roce 1924 oba odchází do skupiny Literární skupina. V roce 1921 vstoupil do KSČ, odtud byl ale v roce 1929, poté co podepsal s dalšími spisovateli manifest proti vedení KSČ (proti vedení K. Gottwalda), byl vyloučen z KSČ a o rok později pak vstoupil do Československé soc. dem. strany dělnické. Od roku 1949 se Seifert začal věnovat pouze literatuře. V 50. letech byl terčem kritiky KSČ. V období „pražského jara“ se kulturně i politicky angažoval – podporoval obrodné síly v KSČ a odsuzuje invazi vojsk Varšavské smlouvy. V roce 1969-1970 byl jmenován předsedou Československého svazu spisovatelů – v r. 1970 je svaz násilně rozpuštěn. V60. letech se Seifertova poezie proměnila – žádné rýmy, pravidelnost – psal spíše nostalgická díla, motivy plynutí života a smrti. Tento zvrat nastal po jeho několikaleté odmlce způsobené onemocněním. V 70. letech byl nucen stáhnout do ústraní a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v období tzv. normalizace tak vydával v samizdatu. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu (dosud jediný Čech), vlivem tehdejšího režimu o tom ale byla jen krátká zmínka v novinách. Umírá v Praze 10. Ledna 1986.
*začínal u proletářské poezie, později patřil mezi představitele poetismu
*jako první český autor psal v meziválečném období k tématům ohrožené národa

DALŠÍ DÍLA: Město v slzách (proletářská poezie); Na vlnách TSF (poetismus); Jaro, sbohem (30. léta- téma hrozby fašismu); Vějíř Boženy Němcové (v době okupace); Morový sloup (60. léta)

DĚJ
U okna – Úvodní báseň, maminka stoji u okna a pláče, dítě se ji snaží utěšit a vyptává se, proč je smutná, maminka neodpoví a odpovídá velmi vyhýbavě.
Večerní píseň – V básni autor vzpomíná na šťastné dětství, kdy maminka byla veselá a ukládala ho ke spaní. Také v básni zmíní, že dnes už se tak pěkné nemá, protože mu chybí maminka.
Vlaky – O tom, jak maminka pečuje o květiny i přesto, že pod okny jezdí vlaky a květiny jsou špinavé.
Maminčina kytice – Básník si prohlíží album, kde jsou fotky z maminčiny svatby, obdivuje maminčinu svatební kytici. Popisuje i, jak vypadali maminka s tatínkem.
Ukolébavka – Básník píše ukolébavku, kterou mu říkávala maminka před spaním.
Píseň – O beránkovi, který má přijít za chlapcem před spaním, ale ještě chlapci nedůvěřuje a schovává se.
První dopis mamince – Chlapec chce mamince k svátku napsat dopis, ale nemá fantazii a běží k mamince ji obejmout.
Nádraží – Povídá o vlacích, které projížděli na nádraží a které s maminkou sledovali.
Mlýnek na kávu – Vzpomíná, jak ho ráno budíval mlýnek na kávu a popisuje jeho otřesný zvuk.
Pavučina – Vypráví, že četl knížku a lezl po ní pavouk, chtěl ho zabít, ale maminka mu řekla, že ne, že pavouk nosí peníze a tak ho nechali žít a od té doby měli v každém rohu pavučiny, které museli smetávat. Později chlapec v lese objevil krásu pavučiny.
Hra v kuličky – Vypráví, jak jako malý chlapec hrál hru v kuličky, a že mu jednou kuličku rozšlápl kočí, a od té doby sleduje každého, protože měl o svoje kuličky velký strach.
Všední den – Popisuje všední den strávený s maminkou, která uklízela a starala se o domácnost.
Večer na pavlači – Vypráví, jak chlapec stával večer na pavlači a jak sledovával, jak jeho soused bije svou ženu, maminka mu říkala, ať jde dovnitř a chlapec stále sledoval měsíc a hvězdy.
Tatínkova dýmka – Vzpomíná, jak tatínek vždy večer kouřil svou dýmku a maminka se vždy zlobila, že dělá popelem nepořádek. Když je tatínek nemocný tak je maminka smutná a dýmku má ráda.
Petrolejová lampa – Vzpomíná na dny, kdy si v noci za svitu lampy četl knížky, poté si představuje setkání s Robinsonem a ráno je zklamaný, že byt je zase nudný jako dříve a noční můry, že leží mrtvé na stole.
Nůž – Vzpomíná na strýčka, který cestoval po moři a vyprávěl mu vždy historky, daroval mu krásný nůž, který chlapec velmi obdivuje a cení si ho.
Cukrářský krám – Vypráví, jak jako malý chlapec stával před cukrárnou a sledoval zákusky a záviděl ostatním, protože sám si mohl dovolit pouze suchý chleba. Proto si slíbil, že si je jednou všechny koupí, ale později zjistil, že jsou i sladší věci na světě, než zákusky.
Motýli – Chlapec sleduje za oknem motýli a je mu líto, že zanedbal školu a musí se učit, místo toho, aby se síťkou chytal motýly. Otevřeným oknem k němu motýli přiletěli a chlapec je poznával a litoval, že je chtěl někdy chytat a trápit."