1.

Úvod

2.	Vymezení pojmu ad verbum

3.	Je třeba si dělat násilí?

3.1.	Násilí si člověk dělá v případě, že dobrovolně koná něco, s čím vnitřně nesouhlasí.

3.2.	Násilí jež si člověk činí v případech, kdy koná něco co se mu v současné době nechce, ale ví, že to souhlasí s jeho morálním přesvědčením a dlouhodobými cíli, je to jeho povinnost a vede jej to k větší vnitřní svobodě..

3.3.	Suicidální konání

4.	Proč by si měl člověk dělat násilí?

5.

Závěr

"Ad 1/
Tento první bod hovoří spíše o lidském morálním přesvědčení a o nedostatečné síle-vůli stát si za ním a dodržovat jej. Takovéto násilí si můžeme způsobovat násilně (uměle) převzatými standarty či cíli, ale i vlastní zbabělostí a slabostí, strachem. V dnešní době a v našem geopolitickém prostoru se jedná spíše o schopnosti si stát za svým názorem uprostřed diskuze. Násilí si v tomto případě můžeme sami způsobit svým chováním a jednáním vůči ostatním, ale i sobě. Ohrožení samotného života je dnes v naší době a zemi ( a v západní Evropě vůbec) spíše krutou vzpomínkou na minulost - z tohoto rámce se ovšem vymykají situace spojené s možnou kriminalitou. Nicméně ani my nejsme těchto dilemat ušetřeni. Jsou v kultivovanější formě, jsou však stejně destruktivní a nebezpečná. Nikdo nikoho dnes v našich končinách nepošle do koncentračního tábora za jeho politický postoj, když ale bude někdo odporovat svému nadřízenému (v etické, morální či společenské oblasti), přijde o práci ( samozřejmě že ne vždy a všude) a tak může nastat (v důsledku vnějších tlaků a obav o vlastní existenci) situace, kdy člověk mluví či jedná proti vlastní skryté moralitě, kteréžto jednání (vpodstatě vlastně nemorální) samotnému jednajícímu ubližuje. Stejně tak člověk, který dobrovolně zůstává ve stavu či situaci se kterou vnitřně nesouhlasí a která jej poškozuje (byť by se z tohoto stavu vymanit mohl) páchá na sobě násilí. Toto násilí ovšem není pro něj plodné a vnitřně osvobozující (viz níže bod 2), neslouží mu k obru, vlastnímu růstu a rozvoji, ale právě naopak. Člověk se takto vlastní slabostí, pohodlností a zbabělstvím vystoupit z tohoto stavu ještě více frustruje a brání sám sobě v plném rozvíjení vlastní vnitřní svobody a svého plného lidství.

Ad 2/
V bodě druhém jedná se o naše vlastnosti volní. Tento odstavec by se dal rozdělit na další dva, přičemž jeden by se týkal snah, které ovlivňují náš vlastní soukromý život (chce se mi uklízet ?) a ten druhý život profesní (je doopravdy nutné umět anglicky či ovládat práci s počítačem?). V obou případech máme co do činění s tím nejhorším „protivníkem“ a sice sami se sebou. Člověk má sám k sobě povinnost a tou jest jeho vlastní seberealizace. Každá lidská osoba má svou svobodnou vůli."

Práce do předmětu Filozofická etika na VOŠ Pedagogicko-teologická.