1.

Životopis

2.

Iluminace

3.	Opilý koráb

4.

Závěr

" Opilý koráb je napsaný spisovným jazykem, bohatým na nejrůznější přívlastky, které působí na všechny smysly, například na zrak – pod ultramarínem šílených lodníků. V básni se objevuje mnoho básnických prostředků: přímá, nepřímá pojmenování i figury. Je to symbolistická báseň, která je napsaná v symbolech a náznacích, a proto je plná metafor a metonymií. Z pojmenování přímých tu najdeme epiteton – poseté žhavými půlměsíci, hvězdná souostroví srdcervoucích jiter, dále můžeme najít náznak pararelismu – Oh, kéž mi praskne kýl, kéž sletím do moře, přirovnání – ...jež třpytí se jak velký paví chvost..., ...jsem láskou rozladěn jak struny starých citer... Z nepřímých pojmenování použil Rimbaud spoustu metonymií - ...můj trup je opilý přívaly slaných vod..., …už nechci závodit s kupčíky z Bostonu,/už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek... – naznačuje, že už má dost polopravd a pouček společnosti, už nechce nic mít s měštany na „úrovni“(pokud on sám je koráb, tak kupčíci a flotila symbolizují něco méně vznešeného), pak také použil personifikaci - ...já, koráb z mlhovin, já fantastické zvíře...Hojně se v básni také objevují figury – anafora - ...už nechci závodit.../už nechci projíždět..., inverze – ...a nahé přibili je k pestrým kolíkům... a řečnická otázka – Zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy/ohnivý letouni, jimž patří budoucnost?
V Opilém korábu je použitý rým střídavý (ab ab) – Mne zabloudilo loď, svrženou za vichřice / do vzduchu bez ptactva za gigantický plot / mne nezachrání už záchranná plachetnice, /můj trup je opilý přívaly slaných vod. Rým (odvozeno od staršího německého rim – verš) je zvuková shoda na konci verše, Rimabud zde používa rým jednoslabičný - … jež nelítostně pádí/... dát sbohem lodníkům/...vpadli v lodní zádi/...k pestrým kolíkům. Koráb je psaný alexandrínem , což je rýmovaný dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) verš s předělem po šesté slabice, typický pro románskou literaturu, název dostal podle starofrancouzskéhé Alexandreidy, je tvořen jambickými stopami. Jamb je stopa, ve které se střídá přizvučná a nepřízvučná slabika.
Autor v této básni zobrazuje symbolicky svůj život, Rimbaud sám je koráb, který se protlouká životem – Mne zabloudilo loď, svrženou za vichřice. Popisuje svůj život tak, že už mu nemůže pomoci jiný člověk – mne nezachrání už záchranná plachetnice nebo další část básně, kde chce všechno vzdát – Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře!. Hloubá v myšlenkách o rodné zemi – … já náhle zatoužil jsem podívat se domů/ na starou Evropu a lodní rusalky. A uvažuje o krásném beztarostném dětství, kdy ještě není korábem, ale lodičkou z papíru – ...jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím / lodičku z papíru, křehkou jako motýlek. A v poslední části básně popisuje s nechutí „nablýskanou“měšťáckou společnost - ...už nechci závodit s kupčíky z Bostonu, /už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek/ a plavat před strašným pohledem pontonů!
Když jsem si celou báseň několikrát přečetla, „vsákla“ se do mě podstata symbolismu a už jsem chápala obraty, které Rimbaud používá. Je to básníkova lyrická výpověď o jeho životě, který jen naznačuje pomocí básnických prostředků. Zní to možná lépe než kdyby to bylo obyčejná próza, protože nás to nutí přemýšlet a odhalovat „tajemství“. Můj vlastní názor a domněnky se objevují v útržcích v celé práci, takže není třeba se opakovat. Myslím, že jsem pochopila báseň správně, Rimbaudovi šlo o to, aby zanechal ve čtenářích pocit a záminku k zamyšlení o životě. Jde o snahu nazírat bezprostředně okolní, ale hlavně vnitřní svět, ponořit se do snu a nechat se jím unášet. A tak básní Opilý koráb unikl od reality, odpoutal se od svazujících poměrů v jeho době a to byl jeho cíl..."