1.

Úvod

2.	Justinián I.

3.	Justiniánova manželka Theodora

4.	Povstání Níká

5.	Codex Iustianus

6.	Císař teolog

7.

Závěr

8.	Použitá literatura

"Justiniánova manželka Theodora
Theodora se narodila jako druhá ze tří dcer medvědáře Akakia, který sloužil v cirku u Zelených. Otec brzy zemřel a matka se znovu provdala. Rodina poté nalezla přístřeší u Modrých. Theodora i její sestry byly po matce herečkami. Theodora vystupovala především v pantomimě. Herečky patřily v pozdní době římské k nejnižším sociálním vrstvám, podléhaly právním omezením a společnost jimi opovrhovala. Mnohé z nich se živily i jako prostitutky. Theodora v tomto prostředí vyrůstala a už jako dítě stála na jevišti a brzy prodávala i své tělo. Mladá Theodora byla podle kronikáře Prokopia (autor Tajné historie) malého vzrůstu, měla velké černé oči, jemnou a hebkou pokožku a údajně prý byla velmi obeznalá ve věcech, jak muže přivést k co největším tělesným rozkoším a požitkům. Následkem takového života byl jeden syn, jedna dcera a mnoho potratů. Ke své smůle se beznadějně zamilovala do mladého, rozmarného a krutého úředníka, který byl služebně poslán do Afriky. Jako jeho milenka následovala místodržitele Hekebola do jeho provincie. On ji však zapudil. S velkými problémy se jí nakonec podařilo dostat se zpět do Konstantinopole. Zde pak došlo ke zlomovému okamžiku v jejím životě. Seznámila se s Justiniánem a ten z ní učinil svou milenku a dokonce ji povýšil do patricijského stavu. Společenská elita byla tímto Justiniánovým chováním pobouřena. Brzy nato, co potkal Theodoru, rozpoutala se mezi nimi debata typická v oněch časech. Točila se okolo dvojí přirozenosti Ježíše Krista. Theodora byla zapřísáhlou monofyzitou . Hájila jedinou existenci Kristovu (boží), oproti Justiniánovi, který zastával ortodoxní názor na tuto otázku (tj. dvojí podstatu Ježíše Krista – boží i lidskou). Tato názorová odlišnost, která rozdělila Konstantinopol na dva tábory, paradoxně nijak nedolehla a nepoznamenala jejich osobní vztah. Objevil se zde ale problém ohledně jejich sňatku. Starý zákon z augustových dob totiž zakazoval sňatek mezi příslušníky senátorského stavu a herečkami. Justinián však nepovolil. Přemluvil Justina ke změně zákona (vše se událo kolem roku 525) a s Theodorou se oženil. Všichni vznešení muži, kteří ji dříve žádostivě okukovali v divadle a pohrdali jí na ulici, se nyní stali jejími poddanými. V zákonodárství zůstával Justinián svrchovaným pánem, ačkoli si nechával svojí ženou občas radit.
Theodora velkoryse financovala charitativní zařízení. Mimo jiné financovala i klášter Matanoia pro bývalé prostitutky. Na rozdíl od jiných císařoven nebyla její podobizna zobrazena na mincích, tehdejším prostředku státní propagandy. Je ale zmiňována vedle císaře na některých oficiálních dokumentech. Existuje mnoho zpráv o její aktivní osobní politice u dvora. Mimo jiné byla například zapletena do pádu Ioanna z Kappadokie a málem ukončila kariéru Belisaria . Prokopios jí předhazoval cílenou vypočítavost se záměrem zničit říši. Pro něj byli císař a císařovna personifikovanými démony, kteří nemají v úmyslu nic jiného než zhoubu.
Je velmi složité najít v pramenech spolehlivé údaje o osobních pocitech aktérů dějinných událostí. Při komplexním pohledu, ale z pramenů vyplývá, že Justinián svoji ženu skutečně miloval a to i přesto, že jejich manželství zůstalo bezdětné. Justinián po ní dokonce pojmenoval i jednu provincii. I poté, co v roce 548 Theodora podlehla ji rakovině, jí zůstal Justinián věrný a navštěvoval často její hrob v chrámu sv. Apoštolů. Je i doklad o tom, jak starý a osamocený císař v roce 559 v rámci triumfální ceremonie sesedl před chrámem z koně a zapálil u hrobu zesnulé manželky svíčky."

V textu je používáno místo názvu Níká pouze Nika.