1.

Prevence

2.	Obecné charakteristiky primární prevence

3.	Základní pojmy a faktory v primární prevenci zneužívání návykových látek

4.	Hlavní cílové oblasti primární prevence

5.	Zásady efektivní primární prevence

6.	Primární prevence zneužívání drog (úrovně, formy, metodologické přístupy)

6.1	Cíle primární prevence (východisko pro působení na cílovou populaci )

6.2	Formy specifické primární prevence

6.3	Důležité faktory úspěšnosti preventivních programů (teoretická východiska)

6.4	Vztah realizátor programu (žák: nejdůležitější faktor účinnosti preventivních programů)

6.5	5 Vyhodnocení efektivity PP

7.	Prevence ve výuce (základní pedagogické principy)

7.1	Přednášky, besedy a interaktivní programy ve školách

7.2	Výcvik pedagogů

7.3	Základní poradenství a včasná intervence v prostředí

7.4	Prevence v komunitě

7.5	Osobnost, dovednosti a techniky v PP

7.6	O drogách a závislosti všeobecně

"10/2 PRIMÁRNÍ PREVENCE ZNEUŽÍVÁNÍ DROG: ÚROVNĚ, FORMY, METODOLOGICKÉPŘÍSTUPY

1 Cíle primární prevence – východisko pro působení na cílovou populaci
Při výběru PP působení bychom měli vždy vycházet ze stanovených cílů. Na jejich základě vytváříme modely směřující ke snížení výskytu sociálně patologických jevů ve společnosti. Matějček problematiku negativních jevů ve společnosti přirovnává k ledovci. Jeho vrchol, jedna desetina celku, ční nad hladinu, a s touto jedinou částí mlže společnost nějak zacházet. Zbytek, ukrytý pod hladinou, je ovlivnitelný jediným způsobem: zahříváním oceánu – působení na vrchol zahrnujeme do specifické primární prevence a spodní do nespecifické. Nespecifická PP na úrovni celé společnosti by se měla zabývat právě tímto zahříváním oceánu a specifické preventivní programy by pak měly reagovat na konkrétní společenské fenomény. Obě složky by se měly vzájemně ovlivňovat.
Mnoho preventivních programů se snaží zabránit užívání drog, což je ideální stav. Základním cílem PP může být „jen“ snaha o snížení počtu mladých lidí užívajících návykové látky, snížení možných následků poškození a vytváření protidrogových postojů. Jde tedy o ovlivňování postojů žádoucím směrem.

2 Formy specifické primární prevence
1) nejvyšší úroveň (makroprostředí) – aktivity zaměřené na velké skupiny. Hlavním cílem je zasáhnout co možná největší skupinu lidí. Nelze tedy obsah přizpůsobit pro různé skupiny. Na úrovní celospolečenské je účinnější nespecifická prevence – vytváření podmínek pro volnočasové aktivity, snížení podpory propagace kouření a alkoholu, atd.
2) Střední úroveň (mezoprostředí) – působení je zaměřeno jen na určitou lokalitu nebo na nějaké skupiny populace (např. děti). Pro působení se nejvíce využívá kampaní, vydávání odborně naučných publikací apod.
3) Místní úroveň (mikroprostředí) – aktivity se zaměřují na cílové skupiny (např. žáci 9.tříd). Mezi formy na této úrovni patří:
a) Přednášky a besedy – jedná se většinou o jednorázové akce, které však bez propojení s dlouhodobým působením mají nízkou efektivitu.
b) Komponované pořady – jsou více přitažlivé, protože přednáška je doplněna nějakou hudební produkcí, filmem apod. Opět jsou tyto akce doplňkem dlouhodobé práce na školách.
c) „Klasické“ peer programy (vrstevnické) – vrstevníci výrazně působí na formování postojů jedince, a proto mohou účinně zasáhnout do žádoucí změny jeho rizikového chování. K tomuto účelu jsou vybráni jedinci, kteří projdou výcvikem. Poté působí na rizikovou skupinu (peer efekt). Je nezbytné vybrat dobrovolníky a intenzivně s nimi pracovat. Koncept působení dětí (9-15let) se neukázal jako vhodný. Děti v tomto věku by neměly být nositeli postojů a sociálních vzorců chování dospělých. Velkým přínosem je peer-program v případech, kdy se zaměří na přenášení poštovních dovedností, vedení vrstevníků k aktivnímu trávení času a pozitivnímu pohledu na svět.
d) Dlouhodobé programy – tento typ vlastně představuje souhrn výše zmíněných přístupů rozložených do dlouhého časového úseku."