"Kniha Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm) předkládá čtenářům pohledy různých osobností na základní problémy spjaté s První Československou republikou a roli Antonína Švehly při formování republiky.
Antonín Švehla (1873-1933) byl politik, který prošel obdobím české politiky za epochy Rakouska-Uherska a po vzniku samostatného státu se aktivně zapojil do vybudování nového fungujícího státu se stabilní ekonomickou a politickou základnou. Jako dlouholetý předseda Agrární strany, která se formovala od roku 1899, stál od roku 1922 v čele československých vlád a v letech 1918-1920 vedl ministerstvo vnitra.
Kniha je obohacena předmluvou Václava Klause s názvem „Státník Antonín Švehla“, v které Václav Klaus poukazuje na nezpochybnitelný význam Švehlovi autority na československé politické scéně. Vyzdvihuje jeho charakterové vlastnosti zvláště pracovitost, neokázalé sebevědomí a jasný úsudek. Mezi nejvýznamnější Švehlovy činy patří přetvoření Agrární strany z původně velkostatkářské strany na stranu otevřenou drobným zemědělcům. Tímto krokem z ní utvořil ve své době nejsilnější českou politickou stranu.
Na začátku knihy můžeme najít kapitolu s názvem „Dropty se Švehlových hovorů“, články Karla Čapka otištěné v Lidových novinách v roce 1935, které čtenáři přibližují mimo jiné Švehlův pohled na boj diktatury a demokracie a na význam politických stran v demokratických systémech.
Další dvě kapitoly nám popisují Švehlu z pohledu T.G.Masaryka. V první z nich, která má název „Moje prezidentství“, se Masaryk zabývá problémem nástupu dalšího československého prezidenta po svém odstoupení. Masaryk si přál, aby jeho nástupcem byl Švehla nebo Beneš. Ale Švehla se nechtěl vzdát vedení Agrární strany, proto se snažil udržet Masaryka v úřadě co nejdéle. Druhá kapitola „Spolupráce se Švehlou“ pojednává o spolupráci T.G. Masaryka s A. Švehlou a o jejich vztahu, který přesahoval běžný pracovní rámec. Často a rádi spolu hovořili o politice, o filosofii a náboženství. Jak Masaryk uvádí v závěru kapitoly: “Náš nový stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.“ Zároveň je zde uveřejněn dopis, který po odvolání Švehly napsal T.G. Masaryk jeho manželce. V dopise TGM vysvětluje, že neuveřejnil žádné poděkování za Švehlův přínos a vysvětlení odvolání v tisku, protože se nechtěl veřejně zmiňovat o Švehlově chorobě chorobě. Švehla trpěl anginou pectoris, kvůli které si také přál být odvolán.
Následující kapitola Vladimíra Dostála „Švehla a Masaryk“ se také věnuje vztahu těchto dvou osobností. Vzájemná spolupráce obou mužů se ještě prohloubila v roce 1922 po jmenování Švehly předsedou vlády. Navštěvovali se několikrát v týdnu buď u prezidenta v Praze nebo u předsedy vlády v Hostivařích a jejich schůzky trvaly leckdy i několik hodin. Ačkoli každý měl jiný charakter, nesmírně si sebe navzájem vážili a dobře se doplňovali na cestě za stejným cílem. Masaryk byl mezinárodně uznávanou osobností a autoritou a Švehla zase vynikal podrobnou znalostí domácího prostředí."