"Představitel českého romantického básnictví a jeden z nejslavnějších českých básníků se narodil 16.listopadu v Praze na Újezdě.Otec byl mlynářský pomocník,matka pocházela z muzikantské rodiny a syn po ní zdědil hudební vnímavost.Jeho kmotrem byl Ignác Majer, po němž získal své jméno – Hynek.Záhy po Hynkově narození se rodina postižená státním finančním krachem (1811) přestěhovala do chudé čtvrti poblíž kostela sv. Petra,kde Mácha prožil dětství a chlapectví.Chodil do svatopetrské farní školy,v letech 1824-30 do novoměstského gymnázia.V té době si jeho otec otevřel na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) krupařství,ke kterému patřil i byt.To už měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha.(1829).Jsou to převážně romanticky laděné básně vzniklé při školním studiu literatury.Roku 1832 ukončil Mácha filozofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát také české verše uveřejňované většinou v časopisech.První otištěná Máchova báseň byla Svatý Ivan (Večerní vyražení,1831).V té době Mácha,podobně jako většina ostatních studentů neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v Evropě.Účastnil se rozvíjejícího se českého společenského života,poznal mnoho nových přátel,např.Karla Sabinu,Eduarda Hindla, K.J.Erbena,příštího probošta Václava Štulce,operního pěvce Jana Píška atd. hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle a patřil do skupiny spolupracovníků J.K.Tyla .
Zde se,již jako student práv,seznámil v zimě 1833 s Eleonorou Šomkovou,tehdy sedmnáctiletou dcerou pražského knihaře z Truhlářské ulice.Láska mezi Hynkem a Lori probíhala v bouřlivých zvratech ,
jak o tom svědčí básníkův deník z roku 1835.
Krásná,ale příliš mladičká dívka nemohla pochopit Máchovy umělecké plány a jeho neklidného ducha,on sám vztah komplikoval chorobnou žárlivostí a podezíravostí.Z dusné atmosféry nesourodého vztahu unikal Mácha rozchody a cestami s přáteli nebo do přírody,ale vždy se vracel,přitahován k Lori její krásou.Cestování velmi často vyplňovalo jeho volný čas,ponejvíce cestoval pěšky,s přáteli nebo i sám podnikal daleké výlety na osamělé hrady a zříceniny ,do divoké přírody,k rozeklaným skalám,k tajemným jezerům. I v tom se projevil změněný vkus doby,neboť‘ usedlým měst‘anům třicátých let stačily pohodlné procházky za městské hradby,kde se v blízké hospůdce ctihodná rodinka nají a napije aby se v poklidu vrátila domů do útulné idyly.Máchu naopak láká dálka,opájí se prostorem,výškou hor,prospí se v hradních zříceninách, podniká pěšky cestu přes alpské vrcholky až do severní Itálie a Benátek.Dojmy z cest a usilovné vzdělávání urychlují jeho intelektuální a umělecké zrání.Má sice dost přátel,kteří jej obdivují a jimž chce imponovat i výstředním oblečením,často je však odrazuje arogantním chováním a cítí mezi nimi svou odlišnost a osamění.Studuje také Kantovy a Hegelovy názory a čte literaturu cizích spisovatelů (Goetha, Shakespeara,Mickiewicze,Scotta a zejména Byrona.)
Jeho první próza – s historickou tematikou – Křivoklad (1834) první díl zamýšlené tetralogie Kat (Vyšehrad,Valdek,Karlův Tejn) z doby Václava IV. Je v podstatě promítnutím autorova subjektu do historických dějů a postav.Podobný ráz mají i zlomky dramat s historickými náměty Bratři,Král Fridrich,Boleslav Bratrovrah.usilující po vzoru Shakespeara a Schillera zachytit opakující se problematiku boje o moc v lidských vztazích.V některých básních je výrazně viditelný typický rozpor snu a skutečnosti jejž romantikové velmi intenzivně prožívali.Tento rozpor nabývá u Máchy osobité povahy,utvářený jednak společenskou atmosférou pokročilého stadia národního obrození,jednak zklamáním z idealizace jeho partnerky, které bylo stupňováno jeho velkou žárlivostí.V tak relativně nepříznivých podmínkách vznikly básně Budoucí vlast (1833),Těžkomyslnost,Noc,próza Pout‘ krkonošská,a prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého,z nichž byly realizovány jen dvě, Večer na Bezdězu s popisem cestovních dojmů a Marinka,dojemná povídka o životě pražské chudiny ze čtvrti Na Františku.Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery : je tu „ouvertura“ (předehra) dvě dějství oddělená mezihrami ( veršovanými intermezzy) a finále ( rovněž veršované)."

Práce obsahuje drobnou ilustraci.