1.

Historie

2.	Zajímavé architektonické prvky

3.	Jan Lucemburský

4.	Obrazová příloha

5.	Otevírací doba

"Katedrála Notre-Dame (Naše Paní) s kryptou s ostatky Jana Lucemburského v Lucemburku

Dominantní římskokatolická katedrála Notre-Dame (Rue Notre-Dame/Naší Paní) se nachází v těsném sousedství Národní knihovny v srdci velkovévodského města. Katedrála byla navržena bratrem Jeanem du Blocquem z kláštera v Tournai a postavena švýcarským stavitelem z Lucernu – Ullrichem Jobem a sochařem Danielem Müllerem jako jezuitský kostel sv. Petra prvním lucemburským hrabětem Konrádem I. v letech 1613 – 1621. Kostel byl zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Katedrála byla vystavěna v gotickém slohu a postupem času byla přejmenována na kostel sv. Mikuláše a sv. Terezie. V roce 1796 zde byla přemístěna 73 centimetrová soška Marie Těšitelky zarmoucených z lipového dřeva, která se tak stala patronkou města i národa. V roce 1848 byl zasvěcen Panně Marii a později povýšen papežem Piusem IX. na katedrálu. Znovu byla zvětšena a také opravována po požáru v roce 1985. Katedrála byla poté vystavěna v elegantním klasicistním stylu s prvky neogotiky. Z vnější strany je zajímavý především severní renesanční vstupní portál. Nejzajímavější částí interiéru jsou sklepy s hroby biskupů a hrobka velkovévodské rodiny, která je hlídána bronzovými lvy s rodovým erbem Lucemburků. Zde jsou v renesančním náhrobku zhotoveném v roce 1610 a ozdobeném plastikou „Oplakávání Krista“, jsou od roku 1946 uloženy také tělesné pozůstatky lucemburského hraběte a českého krále Jana Lucemburského – syna lucemburského hraběte, římského krále a císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. V pouhých čtrnácti letech se stal manželem o tři roky starší Elišky Přemyslovny, se kterou měl celkem sedm dětí – Markétu, Jitku, Přemysl Otakar (+ 2), Jan Jindřich, dvojčata Annu a Elišku, přežila však jen Anna a Václava, který se z nich stal nejviditelnějším. Jan Lucemburský byl zcela bezcitný člověk, jelikož obral svoji manželku o všechny děti. Malého, teprve tříletého Václava/Karla IV. vytrhl Jan přímo z Eliščiny náruči na hradě Lokti a uvěznil ho v hradním sklepení, do jeho sedmi let ho držel „pod zámkem“ také na hradě Křivoklátě, poté jej odvezl na vychování ke strýci Karlu a tetě Marii Lucemburské do Paříže.Jan Lucemburský si posléze vzal druhou ženu Beatrici, kterou však češi nepřijali a měli raději Blanku, manželku Karla IV. V českých zemích byl Jan Lucemburský přezdíván „král cizinec“, jelikož byl panovníkem, který neměl příliš chuť trávit čas spory se svými vzpurnými šlechtici v poměrně rozlehlé a vskutku cizí zemi."

Součástí práce je obrazová příloha, rozsah čistého textu činí cca 1,5 strany.
Zpracováno na Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu Filosoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě pro předmět Tvorba a realizace turistického produktu II.