1.

Úvod

2.	Obecná charakteristika

2.1	Vztahy horní a dolní komory

2.2	Počet členů

3.	Volební systém

4.	Struktura parlamentů

5.	Funkce a pravomoci parlamentů

5.1	Legislativní funkce

5.2	Ostatní funkce

5.2.1

Monitorování a kontrolování činnost vlády

6.

Závěr

6.1

Rozdíly

6.2

Shody

„Obecná charakteristika a volební systém
Parlamenty obou zemí jsou dvoukomorové . Dolní komora se v Rakousku nazývá Národní rada (Nationalrat), horní komora Spolková rada (Bundesrat). V Nizozemí může být označení komor poněkud matoucí, neboť termín první komora se používá pro Senát (Eerste Kamer), Poslanecká sněmovna (Tweede Kamer) je tedy označena jako komora druhá. (Filip 1996: 112-113, Kysela 2004: 267).
Rakouská dolní komora je výrazem demokraticko-republikového principu. Tvoří ji 183 poslanců, volených na čtyři roky v tajných, rovných a přímých volbách užitím proporčního volebního systému. Členové Národní rady mají tzv. svobodný mandát a při výkonu svých povinností nejsou tedy vázáni na příkazy politické strany. Schůze Národní rady bývají ve většině případů veřejné (Riener-Hofer 1996: 69-70).
Spolkovou radu, která zastupuje zájmy jednotlivých zemí, tvoří zástupci všech devíti spolkových zemí a jejich počet je úměrný počtu obyvatel jednotlivé země . Členové Spolkové rady jsou voleni nepřímo zemskými sněmy a jejich volební období je závislé na volebním období jednotlivých zemských sněmů. Poslanci mají podobně jako v případě Národní rady volný mandát (Riener-Hofer 1996: 71, Říchová 2004: 141).
Nizozemská dolní komora je složena ze 150 poslanců, volených v tajných a přímých volbách na čtyřleté funkční období dle zásad proporčního zastoupení. Horní komora má 75 členů, volených stejně jako v případě dolní komory na čtyři roky na základě proporčního systému. Volba však probíhá nepřímo členy provinčních sborů. Poslanci obou parlamentních komor mají volný poslanecký mandát (Říchová 2004: 99, Netherlands Constitution: online text).
Zatímco v Rakousku mohou členové spolkové vlády být zároveň členy Národní rady, v Nizozemsku je uplatňován princip neslučitelnosti výkonu funkce v kabinetu a poslaneckého mandátu (Riener-Hofer 1996: 70, Říchová 2004: 99).

3 Struktura parlamentů
V čele rakouské Národní rady stojí první, druhý a třetí předseda, kteří jsou voleni ze členů Národní rady a zastupují tři nejsilnější strany. Úkolem předsedy je připravovat rozpočet Národní rady, svolávat schůze, zastupovat spolkového prezidenta v době jeho nepřítomnosti a předsedat Spolkovému shromáždění . V tomto předsednictví se střídá s předsedou Spolkové rady. Členové jednotlivých politických stran mohou vytvářet různé stranické kluby, přičemž každý klub musí tvořit minimálně pět poslanců. Nepostradatelnou součástí Národní rady jsou výbory, do nichž je soustředěna rozhodující činnost při schvalování zákonů (Austria Constitution:online text, Říchová 2004: 140-141).
Horní komoru tvoří předseda a dva místopředsedové, které si členové komory volí ze svého středu, přičemž předsedové komory se každého půl roku mění tak, aby se vystřídali zástupci všech spolkových zemí. Součástí spolkové rady jsou také resortní a absentující vyšetřovací výbory (Austria Constitution: online text, Kysela 2004: 308-309).“

Práce obsahuje poznámky pod čarou.