1.	Charakteristika religionistiky

2.	Břetislav Horyna: Úvod do religionistiky

3.	Jan Heller, Milan Mrázek: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženstvích

4.	Karel Skalický: Po stopách neznámého Boha. Náboženství a Bůh v novodobém religionistickém bádání

5.	Komparace knih

"2. Břetislav Horyna: Úvod do religionistiky

Úvod do religionistiky je podle autora určen zejména vysokoškolským studentům religionistiky; dále pak zájemcům o vědní analýzu náboženství.
V první kapitole spojuje Horyna člověka s náboženstvím: „… protože kde je člověk, je na blízku i náboženství.“ (1) Religionistiku, jako vědu zabývající se náboženstvím, pak definuje jako „… vědní obor, který svým předmětem činí právě náboženství jako jev člověka a lidských dějin ve vší mnohosti forem náboženství, náboženských skutečností a náboženských symbolizací skutečnosti, s níž se setkáváme od prehistorie po současnost.“ (2)
Hned zkraje autor ovšem upozorňuje na fakt, že není podstatné, zda je „badatel“ nějakého či žádného vyznání, ale pro studium náboženství z religionistického hlediska je důležité vyvarovat se soudů na základě víry, kterou zastává. Taktéž uvádí, že religionistika nezkoumá „pravdu“ náboženství, ale jeho významy, původy a to, co považují za pravdu jednotlivá náboženství.
Jako předmět religionistiky uvádí Horyna náboženství v plurálu; náboženské aspekty pak dělí na nábožensky vykládané skutečnosti, nábožensky vykládané zkušenosti a náboženské normy.
Kapitola věnovaná teorii vzniku a vývoje náboženství popisuje náboženství teoriemi náboženské evoluce, náboženské depravace (dekadence, degenerace) a responzivní hypotézou vzniku náboženství, jejímž autorem je Jan Heller, který „… chápe náboženství jako lidský jev, produkt lidského myšlení, a proto hledá řešení otázky jeho vzniku právě u člověka. Pramenem náboženství se stává lidská otázka na smysl vlastní existence, před níž člověk stojí s vědomím své konečnosti a neúplnosti.“ (3)
V další kapitole je religionistika zkoumána z hlediska historického, srovnávacího a kontextuálního. Mezi kontextuální obory je zařazena etnologie (národopis) náboženství, sociologie náboženství, psychologie náboženství a geografie náboženství.
Hermeneutickou religionistiku považuje Horyna za nezbytnou součást systematické religionistiky, jejímž cílem je „… nabídnout ucelenější výklad otázky smyslu a významu náboženství …“ (4) V otázce hermeneutiky naráží autor na J. Waardenburga, podle kterého je náboženství systém znaků, přičemž pochopení významu znaků je průnikem k náboženství.
V kapitole Religionistika a theologie se autor zmiňuje o tom, že „… diferentnost religionistiky a theologie by měla umožnit sbližování a dorozumívání, a to nikoli formou průniku, ale kontaktu v těch aspektech a znacích, které se k tomu otevírají.“ (5) a uvádí rozdíly mezi oběma obory: „… předmětem religionistiky jsou náboženství a projevy náboženskosti v jejich vertikální a horizontální pluralitě. … religionista je především odborník na náboženské věci a theolog především náboženský specialista.“ (6)"