1.	Úvod: výběr knihy

2.	Tři základní aspekty sociálního styku

2.1.	Komunikační

2.2.	Interakční

2.3.	Perceptivní

3.	Prostředky předávání významů při interakci

3.1.	Autorka a verbální a neverbální komunikace

3.2.	Neverbální sociální komunikace

3.2.1.

Prostředky

3.2.2.

Sdělování emocí

3.3.	Role verbální sociální komunikace

3.4.	Obory studující různé aspekty řeči

3.5.	Sdělování činy

3.5.1.

Autorka a sdělování činem

3.5.2.

Hodnotová stránka sdělování činem

3.5.3.

Morální stránka sdělování činem

3.6.	Paralingvistika

3.6.1.

Paralingvistické projevy

4.	Čím se zabývá psychologie lidské komunikace

5.	Zdravá komunikace

6.	Poruchy interpersonální komunikace

6.1.	Patologická komunikace

6.2.	Komunikace neurotická

6.3.	Narcistní komunikace

6.4.	Autistická a nekrofilní komunikace

7.	Závěr: přínos práce

"( ,, Sociální styk a sociální komunikace, Tři stránky sociálního styku, ´´ ) ( s. 11 - 13 ).
,, G. M. Andrejavová, rozlišuje v rámci sociálního styku tři základní aspekty:
A. komunikační – jde o otázky výměny informací. Vychází z faktu výměny představ, idejí, nálad, pocitů, postojů atp. v mezilidském styku v průběhu vzájemné činnosti lidí. Ukazuje zde, že ve styku člověka s člověkem se informace nejen přenáší, ale též zároveň formuje, zpřesňuje a rozvíjí.
B. interakční – jde o otázky výměny aktivit a bezprostřední organizace společné činnosti. Interakci charakterizují ty komponenty sociálního styku, které jsou spojeny s působením lidí na sebe navzájem.
Mezi nejtypičtější druhy interakcí patří spolupráce – kooperace a soupeření – kompetice či konkurence. Patří sem však i soutěž, socialistické soutěžení, dosahování souhlasu – konsensu, souladu – koordinace, sociální sdružování – asociace i jev opačného rázu – disociace, vytváření a řešení konfliktů, tzv. napomáhající chování – pomoc druhému v jeho nouzi a atp..
C. perceptivní – jde o otázky vzájemného vnímání, poznávání a pochopení účastníků styku.
Pokud se díváme na sociální styk, jako na vzájemnou percepci lidí, jde nám v podstatě o to, jak jsou navzájem vnímáni účastníci sociálního styku. Pokud je subjektem individuum, pak se sociální percepce týká toho, jak jeden člověk vnímá druhého člověka.
Sociální percepce v pojetí sociologie se zajímá o to, jak jedna skupina vnímá druhou skupinu, případně, jak skupina vnímá svého člena, či, jak skupina vnímá reprezentanta ,, cizí ´´ skupiny. V tomto smyslu se sociální percepce zabývá i tím, jak skupina vnímá sama sebe, jako celek. ´´
V sociální psychologii jde především o vnímání člověka člověkem.
Percepce určitě hraje důležitou roli v sociálním styku lidí, protože vnímáme druhého člověka a vnímání druhého člověka souvisí se sebepoznáním a sebeuvědomováním.

( ,, Co si při vzájemném setkání sdělujeme a jak si to sdělujeme, Co si spolu navzájem sdělujeme když se potkáme? ´´ ) ( s. 14 – 17 )
Podle mého názoru všude, kde se lidé setkávají, dochází ke sdělování a výměně informací.
Každá komunikace má obousměrný proces, což znamená, že já sděluji něco druhé osobě a ona zase mě.

,, Co si spolu navzájem sdělujeme, když se potkáme? ´´
Já si z druhým člověkem sděluji různé ,, nové ´´ zprávy, svůj postoj k věci a také svůj názor.

( ,, Jak si spolu sdělujeme to, co si chceme říci?´´ ) ( s. 18 )
Informace si mezi sebou sdělujeme verbálně ( slovy ), nonverbálně ( mimoslovně ) a svými činy ( jednáním, chováním ).
Umím si představit, co znamená verbální a nonverbální komunikace, ale pro lepší představu o sdělování informací činy, jsem si přečetla a cituji příklad: ,, Někoho o něco požádáme a on se tváří, že nevidí a neslyší. Tímto jednáním nám něco sděluje, něco, pro nás mimořádně důležitého. Jindy může s námi hovořit, ale v zápětí udělá něco jiného než to, o čem hovořil. ´´ Nyní, když jsem se nad sdělováním činy více zamyslela, tak přesně takto, jako v uvedeném příkladu komunikuji, když mě téma rozhovoru, nebo daná věc vůbec nezajímá.

Já osobně využívám nejvíce komunikaci verbální. Nonverbální a činy užívám obvykle jen v případech, kdy komunikuji se známými lidmi. S cizími, nebo s lidmi, které dobře neznám takto komunikovat neumím. Neumím dělat na druhého člověka nějaká gesta, protože se bojím, aby si špatně nevyložil správnost jejich významu. To samé platí i u činů. Také si myslím, že nonverbální komunikaci a činy takto jako já vnímá většina lidí."

Citace jsou v textu zvýrazněny kurzívou.
V textu se objevují pravopisné chyby.