1

Úvod

2	Hluchoslepota

3	Komunikace hluchoslepých

3.1	Lormova doteková abeceda

3.1.1

Česká verze Lormovy abecedy

3.2

Odezírání

3.2.1

Vnější a vnitřní podmínky odezírání

3.2.2

Metody, techniky a složky odezírání

3.2.3

Typy odezírajících

3.2.4

Odezírání a únava

4

Závěr

"Hluchoslepota
Hluchoslepota představuje souběžné postižení sluchu a zraku, přináší i další zdravotní a sociální problémy, zejména psychické. Včasné zachycení, zhodnocení a léčba mohou zmírnit nebo vyloučit negativní dopady hluchoslepoty na postiženého a na jeho rodinu. Zvláště velmi důležitá je správná diagnostika v případě vrozené hluchoslepoty co nejdříve po narození. Zanedbání této skutečnosti vede často k druhotné retardaci nebo destrukci zdravého vývoje osoby postiženého.
Jednotlivé definice pohlížejí na tento problém z různých hledisek. v postatě můžeme hovořit o dvojím pojetí hluchoslepoty, jednak z hlediska lékařského a jednak z hlediska funkčního.
Lékařské definice se soustředí na stav zraku a sluchu, případně na funkčnost těchto smyslů. Tyto definice předkládají konkrétní hodnoty postižení zraku a sluchu v číslech.Výhodou takto vytvořené definice je zcela konkrétní kriterium pro stanovení diagnózy a dalšího postupu práce z postiženým jedincem, zřejmou nevýhodou je nepostižení hluchoslepého jako osobnosti se všemi atributy. Typickými příklady definic hluchoslepoty, které zdůrazňují lékařské hledisko , jsou polská a francouzská.
Funkční definice hluchoslepoty se zabývá člověkem jako celkem, pohlíží na hluchoslepotu z hlediska vztahu postiženého k okolí, schopností komunikace s ním, možností jeho socializace. Velmi často používaným funkčním vymezením hluchslepoty jsou definice severských států. (Ludvíková, 2000)

Komunikace hluchoslepých
Komunikací rozumíme především přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání od jedné osoby ke druhé. Vzájemné porozumění si předpokládá výběr a adekvátní užití komunikačních systému, technik a jejich forem. Mezi smyslově nepostiženou populací běžné probíhá komunikace pomocí orální řeči kontra naslouchání, nonverbálního projevu kontra sledování nebo písemné zprávy kontra čtení..
Člověk, který se setká s osobou zbavenou schopnosti slyšení a vidění, je bezradný. Zdá se mu, že nezná žádný způsob, s jehož pomocí by mohl navázat s hluchoslepým kontakt. V praxi se často setkáváme s hluchoslepými, jejichž produktivní a receptivní složky komunikace jsou postaveny na odlišných komunikačních technikách. Například při kombinaci hluchoty a slabozrakosti předáváme hluchoslepému informace psaním zvětšeným písmem a on na ně reaguje verbálně, nikoli opět psaním.
Mezi dosud popsané a vyzkoušené komunikační prostředky pro hluchoslepé patří presymbolická komunikace, signály okolností, gesta, předmětná komunikace, znaková řeč, Lormova doteková abeceda či Braillovo písmo.
Lormova doteková abeceda
Lormova doteková abeceda byla pojmenována dle pseudonymu ( Hieronymus Lorm) jejího "sestavitele" hluchoslepého Němce Heinricha Landesmanna. Česká doteková abeceda je založena na principu bodů a tahů na prsech a dlani levé ruky hluchoslepého. Každý bod nebo tah zastupuje jedno písmeno abecedy. Lormovu abecedu se naučí ve velmi krátké době každý, kdo ovládá alespoň některý z abecedních systémů. Její velkou výhodou je možnost komunikace mezi hluchoslepými navzájem.
Česká verze Lormovy abecedy
Česká modifikace německé úpravy původní Lorm abecedy byla provedena českými hluchoslepými osobami při jejich společném setkání na psychorehabilitační akci organizované sdružením LORM v červnu 1993."

Práce obsahuje tabulku a schéma.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.lorm.cz/cs/hluchoslepi/abeceda.php.