"Oběti domácího násilí a trestného činu většinou sami o sobě sdělí málo informací o svém problému. Většinou spolupracují, když jsou jim podávány přímé a jednoduché otázky. Jen do z hlavních kritérií je: hovořit s obětí bez přítomnosti partnera nebo útočníka.
Oběti mají tendenci minimalizovat své problémy – skutečnost je obvykle daleko horší, než uvádějí. V žádném případě je potřeba neříkat oběti, ať opustí svého partnera. Oběť musí sama pochopit, jestli je něco špatně a jestli záchrana takového vztahu má ještě smysl, nebo partnera opustí. V případě domácího násilí je potřeba zjistit míru ohrožení, jak moc je agresor nebezpečný. Je potřeba oběť informovat jak se bránit domácímu násilí a ukázat možnosti, jaké má při řešení problému (trestní oznámení, krizová centra). V průběhu hovoru s osobou je potřeba budovat důvěru, povzbuzovat ji, naslouchat a neodsuzovat. Je potřeba navrhnout drobné kroky ke změně.
Zásady komunikace s obětí domácího násilí a trestného činu
- Kladení přímých a jednoduchých otázek
- Hovořit s obětí bez přítomnosti partnera
- Trpělivost, pomalý postup
- Být empatický
- Postupně přelaďovat z minulosti na budoucnost. (pěstování sebevědomí a sebeúcty, obnovování životních iluzí)
- Aktivně naslouchat
- porozumění
Jaké klást otázky?
- Co vás přimělo k vyhledání pomoci?
- Jak se nyní cítíte?
- Jak se k vám partner/ka choval/a?
- Jak se k vám útočník choval?
- Znala jste útočníka?
- Co jste cítila?
- Kdy a jak to začalo?
- Jak jste reagoval/a při prvním napadení?
- Co vás nejvíce trápí?
- Jak to ohrožuje vaší rodinu a vaší funkci v rodině?
- Jak reaguje partner?
- Jak reagují děti, jsou ohroženy?
- Jak vnímáte váš vztah? Co dále?
- Jaké jsou možnosti řešit tento problém?

S obětí domácího násilí i trestného činu je třeba dlouhodobá spolupráce a navozování důvěrného vztahu. V případě domácího násilí je výsledku několik možností.
Jedna z možností je, že pachatel/ka přijímá zodpovědnost a chce se změnit. Při aktivní spoluprácí obou partnerů se dá pracovat i na záchraně vztahu.
Další možnost je, že je oběť pasivní a ubíjí se svými myšlenkami, obviňuje sám/a sebe za situaci v které se nachází a pachatel/ka odmítá zodpovědnost a tím pádem není schopen/na nápravy. Zde je řešením opravdu dlouhá cesta, kdy se oběť musí totálně odprostit od svého partnera - psychicky, sociálně i finančně. Pro terapeuta může být velmi těžké, vidět svého pacienta neustále v násilném vztahu, ale nesmí odsuzovat, přikazovat, ukazovat. Oběť si musí uvědomit sama, jaké jsou možnosti a co musí udělat.

Možnosti pomoci, které lze navrhnout oběti jsou azylové domy, bílý kruh bezpečí, linky bezpečí. Je důležité by oběť o těchto možnostech věděla a mohla se sama rozhodnout, zda a jaké služby využije. Důležitá jako ve všech situacích je informovanost."