1.	Úvod - základní termíny

2.	Interpersonální zóny komunikace

a) Interní
b) Externí

3.	Literatura

"Při komunikace v organizace občas se setkáváme s problémy, s překážkami, které nám komplikují interpersonální komunikaci. Abychom překonali bariéry komunikace musíme si nejdřív uvědomit že takové překážky vůbec existují, ale nesmíme je vnímat jako nutné zlo, musíme se snažit jim vyhýbat, včas je odstraňovat. Komunikační bariéry mohou být :

Interní, které jsou dány nějakými osobnostními problémy komunikujícího. Jsou to problémy vnitřního rázu.

1. Nejčastější vnitřní bariérou je obava s neúspěchu, která působí na jedince svazujícím pocitem. Komunikující se obává selhání, což se může projevit chvěním hlasu, sníženou kontrolou stylistiky projevu.
2. Bariérou mohou být různé problémy osobního rázu, které se pak promítají do prožívání, do emočního stavu. Samy emoce, například zlost, vedou ke snížené sebekontrole, v prvé řadě bývá narušena kontrola morálních pravidel, slušného chování, úcta k nadřízenému.
3. Jako překážka v komunikaci působí rozdíly mezi oběma účastníky komunikace, kdy nejsme ochotni anebo schopni respektovat například nižší úroveň komunikačního partnera. Respektovat vyšší komunikační úroveň partnera sice lze, ale těžko se lze přizpůsobovat jeho úrovni verbálního projevu. Rozdíly mohou být dány také kulturou, pak snadno dochází k nedorozuměním. Odlišná je také mluva v podobě slangu, nářečí, hovorového jazyka, případně odborného jazyka. Liší se také slovní zásoba účastníků. Mnohdy účastník nechce připustit, aby vypadal jako nedouk, když používané terminologii nerozumí, a proto se tváří, že všemu rozumí.
4. Bariéry postoje v podobě xenofobie, neúcty, povýšenectví, případně odporu nebo nesympatie vůči komunikačnímu partnerovi.
5. Skákání do řeči, čtení myšlenek, kdy účastník myslí na odpověď, místo toho, aby naslouchal, co říká ten druhý.
6. Nepřipravenost na komunikování.
7. Fyzické nepohodlí, které snižuje výkonnost v poslouchání i ve verbálním projevu.
8. Nesoustředěnost na komunikaci, účastník může být duchem úplně někde jinde, nezajímá jej to, o čem se hovoří, nezajímá jej osoba, s níž komunikuje.
9. Stereotypizace, zařazování komunikačního partnera do kategorie, pomocí níž mu přiřazuje všechny další vlastnosti, které určitá kategorie obsahuje. A podle toho s s ním jedná.

Externí, jsou to takové problémy, které se objevují jako nějaký rušivý element z prostředí. Jsou to problémy vnějšího rázu.
1. Nezvyklé prostředí může působit rušivě. Jsou situace, kdy uspořádání prostředí může svým vlivem působit natolik komisně, že komunikační partner se cítí příliš nesvůj, situace se mu zdá příliš oficiální.
2. Vyrušování někým třetím. Nemusí ani přerušovat rozhovor, stačí jeho přítomnost a pocit, že poslouchá, o čem si dva spolu povídají.
3. Hluk, ale i vizuální rozptylování."

Obsahuje schémata.