1.	Úvod: rozdělení komunikačních systémů sluchově postižených

2.	Mluvená hlásková řeč

3.	Mimika a gestikulace

4.

Odezírání

5.	Pomocné artikulační znaky

6.	Daktylní řeč

7.	Znakový jazyk

8.

Závěr

"3. Mimika a gestikulace

Komunikační forma přirozenými gesty a mimikou je přirozenou také u slyšících. U každého sluchově postiženého dítěte se utváří v přirozeném prostředí výchovy a nahrazuje hovorovou řeč při dorozumívání se s bližšími lidmi. Je individuální a nemůže sloužit k dorozumívání s neznámými lidmi či dětmi v dětském kolektivu. Je hodně významově chudá.

4. Odezírání

Odezírání je vlastně vnímání mluvené řeči zrakem a její chápání podle pohybu úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla. Nemůže plně nahradit slyšení řeči. Je to složitý proces, který probíhá u každého jedince rozličně. Ovlivňují to faktory vnitřních podmínek. Fyziologické neporušené funkce zrakové a mentální, využitelnost zbytku sluchu. Technické faktory, které souvisí s dostatečným tréninkem dovedností v odzírání.

Faktory psychické, které souvisí se schopností zaměření pozornosti, rozsahem, intenzitou a trvání pozornosti a postřehem a pohotovostí.
Faktory verbální souvisí s dosaženým stupněm dorozumívání v době ztráty sluchu a v daném okamžiku, dostatečná slovní zásoba.
Neverbální faktory souvisí s rozvinutím schopnosti vnímat a chápat gesta, výraz tváře, postoj
Věkové faktory – souvisí se tím v jakém je stádiu ontogenetického vývoje v době ztráty sluchu a stupni biologické zralosti
Sociální – souvisí se znalostí daného situačního kontextu,sociální zralostí odezírajícího a znalostí výslovnosti mluvící osoby.
Faktory vnějších podmínek souvisí s navázáním dobrého osobního kontaktu. Momentální situace může přispět k úspěchu nebo neúspěchu odezírání. Je nutné předem sdělit téma hovoru. Ke zdroji světla stojíme tak, aby sluchově postižený nebyl oslněn. Při hovoru vypínáme vše, co by rušilo komunikaci. Mezi sebou dodržujeme vzdálenost 1-1,5 m, aby bylo možno doplňovat informace přes sluchovou cestu. Výslovnost by měla být zřetelná, ne přehnaná, řečové tempo má být volnější, ale ne příliš pomalé.
U neslyšících dětí které nemají odezírací schopnosti a mentálně retardovaných sluchově postižených dětí, aplikujeme metodu odezírání se systematickou pomocí. Metodu čistého odezírání, může využít neslyšící za předpokladu, že může vnímat zrakem a dobře chápat mluvené slovo jako slyšící.Těžko odezíratelné slovo můžeme podpořit písmem nebo vydaktylovat.

5. Pomocné artikulační znaky (PAZ)

Pomocné artikulační znaky se vážou k mechanismu tvoření hlásek, splňují funkci daktylních znaků při tvoření a rozvíjení sluchového postižení. Umožňují pocit vibrace, což je pro osvojování a fixaci hlásek pro sluchově postižené nesmírně důležité. Upozorňují na správnou polohu a rezonanci mluvidel, na charakter výdechového proudu. Jsou pomůckou při vyvozování jednotlivých fonémů i pro pochopení a zapamatování si struktury slov. Také mohou pomoci k rozšíření slovní zásoby."

V textu se objevují pravopisné chyby.
Vytvořeno jako zápočtová práce do předmětu Alternativní a augmentativní formy komunikace.