1.	Obecně o konfliktech

2.	Příčiny konfliktů mezi dvěma státy

2.1.	Hospodářské zájmy

2.2.	Politické zájmy

3.	Jak řešit mezinárodní konflikty

4.	Otázka uspořádání Německa po 2. světové válce

4.1.	Konference v Teheránu

4.2.	Jaltská konference

4.3.	Postupimská konference

"Historie lidstva je historií konfliktů. Ať se jedná o psychologický konflikt uvnitř jedince či o konflikt mezi dvěma různými jedinci, skupinami, státy, vždy vzbuzuje tento střet protichůdných hodnot, názorů, cílů či zájmů určité napětí, stejně mezi partnery, v rodině nebo na mezinárodní úrovni. Na rozdíl od problémů rodinných spadají ale konflikty mezinárodní do oblasti problémů světových, protože se přímo či nepřímo dotýkají každého z nás, naší každodenní existence.
Ke konfliktům dochází na několika úrovních. Mezi konflikty symetrické řadíme konflikty na mezinárodní úrovni, konflikt mezi dvěma stejně postavenými státy (např. studená válka) může vyústit ve válku otevřenou, pokud není řešen mírovou, diplomatickou cestou. Ke konfliktům asymetrickým dochází spíše na vnitrostátní úrovni, kdy např. jistá společenská třída převezme vládu do svých rukou a úřadující vládce je zbaven moci (např. vojenská diktatura Pinocheta v Chile či neomezená vláda gen. Franca ve Španělsku).
Co bývá příčinou konfliktu mezi dvěma státy? Nejčastější příčinou a zdrojem konfliktu byly odjakživa hospodářské zájmy. Snaha získat určitou surovinu, nerostné bohatství druhé země, přístup k moři, vodní zdroj, pracovní síly byla nejčastější příčinou válek kolonizačních či různých anexí jinak geopoliticky nezajímavých států. V moderních dějinách se velice exponovanou surovinou stává ropa, která je žhavým problémem zvláště Blízkého Východu (írácký útok na Kuvajt), snaha získat určitou surovinu však byla nepřímou příčinou i konfliktů dřívějších (wolfram-korejská válka, měď-konžská krize, uran-Pražské jaro ČSSR). Kapitálové zájmy, zájmy velkých světových koncernů tak již řadu let v mnohém určují světovou politiku.
Vlastnictví zdrojů není ale jediným předmětem mezinárodních konfliktů. Od konce druhé světové války řeší mezinárodní politika nový problém-se vzrůstající mocí Sovětského Svazu dochází ve světě ke střetu politických zájmů, objevil nový výraz-studená válka. Tichý boj mezi SSSR a USA o rozdělení sféry vlivu v Evropě začal již v otázce o rozdělení poraženého Německa, dochází ke střetu dvou zcela proti sobě postavených ideologií a tento boj vede k nesmyslným závodům ve zbrojení, rostoucímu tlaku obou velmocí na své "satelitní" státy a k všeobecnému pocitu napětí a strachu z atomové války.
S pádem železné opony dochází k uvolňování celkového napětí mezi oběma velmocemi, i když určitá snaha obou stran zachovat svůj starý vliv přetrvává (odpor Ruska proti rozšiřování NATO). Obavu z ozbrojeného střetu obou států však vystřídala obava nová-strach z nové celosvětové války nahradily problémy lokálního charakteru, rozpad dřívějších federací, občanské války. Zcela novým předmětem konfliktní situace se stává otázka odlišného náboženského přesvědčení, rostoucí nacionalismus, boj za nezávislost (rozpad bývalé Jugoslávie, válka v Čečensku). Rostoucí etnická nesnášenlivost však může být v období krize určitou záminkou k odvrácení pozornosti od problémů vážnějšího charakteru (snaha hitlerovského Německa svalovat globální vinu na Židy, novodobý vzestup islámu).
Jak řešit mezinárodní konflikty? Často se problém vyřeší sám bez účasti třetí strany, dojde např. ke změně v konfliktní situaci-názorová změna uvnitř zúčastněné strany, dojde k výměně vůdců a tak se konflikt může vyvíjet dál, po takové změně ať pozitivní či negativní cestou."

Práce není výrazněji členěna.