1.	Křížové výpravy

1.1.	1. výprava

1.1.1.

Výprava chudiny

1.1.2.

Výprava feudálů

1.2.	II. výprava - 1147 – 1149

1.3.	III. výprava - 1189 – 1192

1.4.	IV. výprava - 1202 – 1204

1.5.	Výprava dětí – 1212

1.5.1.

1217 – 18 - výprava uherského krále Ondřeje II. proti Sýrii

1.6.	V. výprava - 1228 – 1229

1.7.	VI. výprava - 1248 – 1254

1.8.	VII. výprava – 1270

1.9.	Význam výprav

2.	Církevní řády

2.1.	Řád svatého Benedikta (benediktini)

2.2.	Kartuziáni

2.3.	Řád bratří kazatelů (dominikáni)

2.4.	Cisterciácký řád

2.5.	Františkáni

2.6.	Církevní řád řeholních kanovníků (premonstráti)

2.7.	Řád německých rytířů

"I. VÝPRAVA - 1096 – 1099
I) výprava chudiny
Vedl ji Petr z Amiensu, zvaný také Petr Poustevník, mnich, který navštívil Svatou zemi, ale do Jeruzaléma se nedostal, protože byl zajat a mučen Turky a a chudý rytíř Gautier Sans Avoir (Bezzemek).
Lid zachvátilo náboženské vzrušení. Chudý lid, zdecimovaný morem z let 1094 - 1095 podlehl vidině bohatství. Papež všem účastníkům výpravy slíbil doživotní odpuštění hříchů a zbavil je poddanských povinností vůči jejich lenním pánům. Ve Francii se objevil potulný kazatel, Petr z Amiensu, zvaný Petr Poustevník, který svou obžalobou a barvitým líčením zlých skutků muslimů strhl mnohý lid. Ten za Petrem táhl Evropou osvobodit Boží hrob a dav stále narůstal. Cestou žebrali a loupili. V Uhrách začali zabíjet v domnění, že jsou již u svého cíle. A nebyli jediní. Petr Poustevník dorazil r. 1096 do Cařihradu. Loupení se opakovalo. Císař je proto dal urychleně přepravit přes Bospor do Malé Asie, kde tento systémem „co dům dá“ vyzbrojený a nevycvičený lid byl pobit v první bitvě Seldžuky. Petr uprchl zpět do Cařihradu.

II) výprava feudálů
Na jaře 1097 dorazila před Cařihrad po různých cestách téměř čtyřicetitisícová armáda. Byli to především normanští rytíři vedeni robertem, vévodou normanským, dále vojska z Lotrinska vedené bratry Godefroyem a Balduínem z Bouillonu a Eustachem III. z Boulogne, z Flander přijelo vojsko vedené Robertem, hrabětem flanderským. A z jižní Francie přitáhl spolu s papežským legátem, Adhemarem de Monteil, biskupem z Puy, Raimund IV., hrabě ze St. Gilles, zvaný z Toulouse, a Bohemund, vévoda tarentský.
Císař Alexios I. Komnenos je dal přepravit do Malé Asie a oni táhli dál směrem k Jeruzalému. Část křižáků vedená Balduinem, bratrem Gorfroye z Bouillonu, se odtrhla a vydala se na Edessu, kterou obsadila. Tak vznikl první křižácký stát - Edesské hrabství. Koncem října 1097 dorazilo křižácké vojsko do údolí řeky Oront, na jejíž březích stálo mohutně opevněné město Antiocheia. Obléhání trvalo sedm měsíců, ale roku 1098 město padlo zradou. Nastalo vraždění při nemž zahynulo dvacet tisíc lidí. Výprava byla vcelku úspěšná. Po dobytí Damietty, Antiocheie a Jeruzaléma, kde všude pobili desítky tisíc nevinných lidí, v samotném Jeruzalémě sedmdesát tisíc, založili křižáci na dobytém území své státy se západním modelem zřízení – lenním systémem: Výše zmíněné Hrabství edesské – Balduín z Bouillonu, Vévodství antiochijské – Bohemund, vévoda tarenský, Království jeruzalémské – Godefroy z Bouillonu a Hrabství tripolské. Godefroy z Bouillonu roku 1100 zemřel a novým králem jeruzalémským se stal jeho bratr Balduin, který spojil své Edenské hrabství s Královstvím jeruzalémským. Mimochodem králové jeruzalémští byli po vzoru Ježíše Krista korunováni trnovou korunou.
Roku 1098 se vojsko vydalo směrem k Jeruzalému. Cestou dobyli několik měst, Tripolis (hrabství tripolské), Akkon a v půli roku 1098 dorazili k Jeruzalému. Bylo jich sotva 20 tisíc. Roku 1099, po dlouhém obléhání, započali křižáci se závěrečným útokem. Po dobytí města nastala strašlivá krvavá řež, ve které byli všichni muslimové, kteří se ve městě našli, zmasakrováni. Tak skončila I. křížová výprava, která splnila svůj cíl. Do svaté země táhly houfy věřících, lidí neznalých boje, kteří potřebovali ochranu.
K ochraně křesťany dobytých území sloužily mohutné hrady jako například Crack des Chevaliers."