1.	Kurdská etnická skupina

2.	Vývoj v minulosti a konflikty

3.	Případ vůdce PKK (Strana kurdských pracujících) Abdullaha Ocalana

4.	Prognózy do budoucna

5.	Seznam literatury

"[mapa]

1. Kurdská etnická skupina
S počtem 25 miliónů jsou Kurdové největší etnickou skupinou světa, která nemá vlastní stát. Se svým osobitým jazykem, náboženstvím a kulturou žili tisíce let na území, které je nyní součástí Turecka, Íráku, Íránu, Sýrie a bývalého SSSR. Dnes představuje 15 miliónů Kurdů, žijících v Turecku, okolo 25 % obyvatel země.

Obrázek č. 1: Kurdistán


[mapa]


2. Vývoj v minulosti a konflikty
Po první světové válce Kurdové doufali, že si vytvoří vlast z trosek bývalé Osmanské říše, ale tyto jejich sny se rozplynuly se vznikem Turecké republiky v roce 1923. Tehdejší prezident, Mustafa Kemal známý jako Atatürk = otec Turků, řídíc se vlnou nacionalismu, sjednotil mnohokulturní populaci Turků, Arménů, Syřanů, Kurdů a dalších menšin ve snaze vytvořit jednotný Turecký národ. Většina menšin byla násilně asimilována – všichni se stali Turky .
Za prvních 25 let existence turecké republiky se zde odehrály tucty kurdských povstání, která vyjadřovala nesouhlas s tímto násilným sjednocením. Vyvrcholily v roce 1984, kdy byla založena Strana kurdských pracujících (PKK) vedená marxisty, která zahájila proti turecké vládě ozbrojený konflikt. Turecká vláda se snažila potlačit povstalce všemi možnými způsoby za vydatné podpory USA, které si zvolilo Turecko za významného spojence kvůli jeho strategickému umístění na Středním východě mezi Balkánským poloostrovem a jižními republikami bývalého SSSR. Za 15 let bojů v Turecku bylo zmařeno cca 40 000 lidských životů, tedy více než při konfliktech na Západním břehu (palestinské území okupované Izraelci) a v Severním Irsku dohromady. 2 milióny uprchlíků z této války odpovídají přibližně počtu lidí, kteří ztratili domov za války v Bosně.
Od roku 1980 USA darovaly nebo prodaly turecké vládě zbraně v hodnotě zhruba 15 miliard dolarů, s jejichž pomocí turecká vláda zničila, vypálila a násilně evakuovala více než 3000 kurdských vesnic. Nejvíce destrukcí proběhlo v období 1992 – 1995, během Clintonova prvního volebního období. V roce 1995 dala vláda USA na vědomí, že americké zbraně byly Tureckem využity v domácích vojenských operacích, během kterých byla brána na ohled lidská práva, avšak ve zprávě vydané kongresem stálo, že státní rezort připustil, že došlo ke zneužití amerických zbraní včetně bombardérů F – 16 a helikoptér Cobra. Vláda také přiznala, že za účelem potlačení povstalecké organizace PKK turecká policie přinutila více než 2 milióny Kurdů opustit domovy, a dokonce byly zničeny nebo evakuovány celé vesnice. Jedním z důvodů pro likvidaci osad byl ten, že se jejich obyvatelé odmítly stát tzv. „vesnickými strážci“, což je mohlo uvrhnout do přímého konfliktu s rebely z PKK.
Do roku 1991 byl kurdský tisk, sdružení, jazyk, oblékání i hudba kontrolovány tureckou vládou. Po válce v zálivu byly sice kurdské noviny legalizovány, ale v následujících letech bylo množství kurdských vydavatelství zavíráno a bombardováno. Více než tucet kurdských novinářů, stejně jako množství politiků a aktivistů bylo zavražděno tzv. „skupinami za lidská práva“ (tyto mají na kontě více než 4000 mimosoudních zabití).
Během 15 let bojů s PKK bylo množství rebelů tzv. „chyceno mrtvých“, ale i přesto je podle organizací jako je např. Amnesty International v tureckých věznicích, ve kterých je mučení běžnou záležitostí, množství civilních Kurdů. Kurdská televize a rozhlas jsou v Turecku nelegální, přestože vláda přísahala, že zákazy zmírní. Kurdský jazyk se stále nesmí vyučovat ani být užíván obchodníky či při poradenství. Také je zakázáno, aby rodiče dali svému potomkovi kurdské jméno."

Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, seminární práce ze Základů politické a regionální geografie.
Práce obsahuje 2 mapky, rozsah čistého textu je cca 2 strany.