0.

Úvod

1.	Základní principy: liberalismus versus socialismus

2.	Stát: pohled dvou ideologií

2.1.	Teorie vzniku státu

2.2.	Postoj ke státu v 19.století

2.3.	Vláda ve státě

2.4.	Vztah státu k řízení ekonomiky

2.5.	Postoj ke státu v 20. století

3.

Závěr

"Evoluční socialismus změnil úhel pohledu na stát, který považoval za nestranný a tudíž zmizela i vize státu jakožto vykořisťovatele. Cesta k nastolení socialismu se odklonila od revoluční tradice a převládal názor, že „socialismus vznikne v procesu postupných sociálních reforem, které bude provádět nezaujatý stát“. (Heywood 1994: 108) Jako na nestranný nahlíží na instituci státu také názor klasického liberalismu, líčící „stát jako neutrálního arbitra, který rozhoduje mezi jedinci a skupinami ve společnosti.“ (Heywood 1994: 33)
U Graye (1999: 83) se objevuje názor, že ačkoliv vláda nemůže být jiná než omezená, přesto nemusí být liberální stát minimálním státem. Teorii minimálního státu považuje Gray za příliš neurčitou, dokud nejsou vymezena základní práva. Pokud by definice základních práv obsahovala práva sociální, pak by státem minimálním mohl být i stát socialistický. Ideou minimálního státu je chránit pouze negativní svobody, avšak tato teorie neobsahuje žádný přijatelný návrh, jak by měla být tato minimální funkce státu financována. Z tohoto důvodu většina liberálních myslitelů uznává řadu servisních funkcí v kompetenci státu. Tito pak jsou namísto minimálního státu spíše zastánci omezené vlády.
Zde bych chtěla poukázat na posun v postoji ke státu na poli liberalismu. S postupující industrializací docházelo k vyostřování sociálních rozdílů, bohatnutí jedné vrstvy provázela bída vrstvy druhé. Jak píše Heywood (1994: 45): „Sociální nerovnost navíc už nebylo možné déle ignorovat, protože sílící průmyslová dělnická třída byla příliš na očích i s jejími nízkým mzdami, nezaměstnaností a ponižujícími životními a pracovními podmínkami.“ Za těchto předpokladů se již liberálům nedařilo obhajovat názor, že „s příchodem průmyslového kapitalismu přišel i všeobecný blahobyt a svoboda pro všechny.“ (Heywood 1945:45) Moderní liberálové tedy změnili přístup ke státu, neboť minimální stát, jak jej prosazovali teoretici klasického liberalismu, nebyl schopen napravit nespravedlnost a nerovnost uvnitř občanské společnosti. Na základě této skutečnosti se odehrál myšlenkový posun uvnitř samotného liberalismu, který začal obhajovat „intervencionistický stát“. Na rozdíl od klasických liberálů, kteří upřednostňovali svépomoc, moderní liberálové požadovali, aby se stát stal pečovatelskou institucí odpovědnou za kompenzaci znevýhodnění jednotlivců či skupin. Státní věcí se tedy stala sociální péče a došlo ke vzniku sociálního státu, který se formou přerozdělování snažil ztlumit sociální rozdíly. Tímto se liberalismus částečně přiblížil socialismu, který v tomto okamžiku opustil nutnost revoluce a ideu státu vykořisťovatele a přešel do volebního útoku za dosažení „demokratického socialismu“. (Heywood 1994:108)"