1.	Politická situace v Rusku po rozpadu východního bloku

2.	Historie strany

3.	Program strany

4.	Volební výsledky strany

5.	Vladimír Žirinovskij jako leader strany

“ Liberálně-demokratická strana Ruska
(Liberaľno-demokratičeskaja partija Rossii, LDPR)

Předchůdcem LDPR byla Demokratícká strana Sovětského svazu, založená v říjnu 1988. Ze strany v květnu 1989 vystoupil dosavadní leader V. Bogačev, který následně založil Liberálně-demokratickou stranu Sovětského svazu. Základem programu strany byly liberálně-centristické myšlenky, hlavní body: lidské práva, multipartismus, deideologizace státu a silný prezident. Na jaře roku 1990 se strana stává nestabilní a rozpadá se. V březnu 1990, krátce po zavedení stranického pluralismu v Ruské federaci, je však strana obnovena, v čele stojí Alexandr Jakovlev, Vladimír Kupcov a Viktor Mironěnko. Radikalizaci strany a příklon k pravici přinesl druhý sněm strany v říjnu 1990, zasadil se o něj Vladimír Žirinovskij (vstoupil do strany v březnu 1989, od března 1990 je stranickým leaderem). Bogačev se svými následovníky ze strany vystoupil a založil hnutí Demokratické Rusko. V dubnu 1991 byla strana oficiálně zaregistrovaná a v roce 1992 mění název na současný.
Posun LDPR doprava a následná kritika vnitřní, ale i zahraniční politiky, se neobešly bez pozornosti médií. To je jedna ze silných zbraní Žirinovského, populistická argumentace, nevybíravý jazyk, šokující rétorika. Využívá šoku společnosti z ekonomických změn, ze ztráty dosavadních socioekonomických jistot, jako jednu z priorit si klade politiku zaměstnanosti. LDPR se tak dostává na místo pro opozici, stylizuje se do role protestujících proti současnému režimu. V roce 1993 pak strana poprvé výrazně boduje v parlamentních volbách - vítězí s 22,79 % hlasů. Strana svůj volební program staví na kritice nezaměstnanosti, poklesu životní úrovne, ekonomiky vedoucí ke zhroucení měny, odsuzují korupci, zločinnost, volají po potrestání mafiánských organizací. Odezvu má strana především u nezaměstnaných, důchodců, válečných veteránů, obyvatel okrajových městských částí.
Vítězství ovlivnilo další směřování, strana byla limitována politickými reáliemi, ale také tím, že pro část voličů strana po svém úspechu ztratila punc rebelství a asystémovost. Ačkoliv přetrvala ostrá rétorika, strana se stala loajální vůči vládě, což se projevilo i při hlasování v Dumě (souhlas se zásahy v Čečensku, hlasování o rozpočtu). Následkem toho LDPR v dalších volbách roku 1995 nedokázala zopakovat volební vítězství - získala 11,18 % hlasů. V roce 1999 se pak volební výsledky LDPR propadly, strana získala necelých 6 % hlasů. V roce 1996 Žirinovskij kandidoval na prezidenta, získal 5,7 % hlasů, což je ještě méně, než při jeho první kandidatuře v roce 1991 (7,8 %).
Roli v poklesu preferencí mohlo hrát nejen to, že se strana podle svých voličů stala příliš smířlivou k vládní politice, Žironovskému bylo vytýkáno také to, že za jejich financováním stojí jisté soukromé zájmy a že členové strany udržují úzké kontakty s organizovaným zločinem. Podle Milzy tak ztratila LDPR status potenciálního stmelovatele “četných hnutí skupinek, na něž se dělila oblast výlučného a xenofobního nacionalismu.”
Roku 1999 ústrední volební komise odmítla zaregistrovat LDPR. Členové strany založili Žirinovského blok, který ve volbách získal jen 6 % hlasů. V lednu roku 2000 je Žirinovskij zvolen předsedou Dumy a v březnu opět kandiduje na prezidenta. Tyto volby jsou zatím nejméně úspešným Žirinovského pokusem, získal pouze 2,7 % hlasů. V parlamentních volbách v prosinci 2003 získává LDPR 11,5 % hlasů, o rok později v prezidentských volbách za LDPR kandiduje Oleg Mališkin, získává však jen 2 % hlasů. Téhož roku se Žirinovskij vyjadřuje kriticky o USA, za jejich aktivitami na Blízkém východě vidí snahu o získání ropy, kritizuje také NATO, že nijak na tuto situaci nereaguje.
Na podzim roku 2006 oznamuje Žirinovskij svůj úmysl kandidovat v prezidentských volbách 2008, nešetří ambicemi, je si jistý, že postoupí do druhého kola. Jako jeden ze svých hlavních záměrů uvádí odsun všech přistěhovalců do tří měsíců po svém případném zvolení. Podpora voličů je odhadována na cca 4 %.
V roce 2007 získává LDPR v regionálních volbách průměrně kolem 10 % hlasů, Žirinovskij je s výsledkem spokojen. V prezidentských volbách v roce 2008 pak získal 9,37 % hlasů a skončil na třetím místě."