"Johan Heinrich Pestalozzi
Narodil se 12. Ledna 1746 v Curychu jako syn chirurga, který pocházel z rodiny italských emigrantů. Otce ztratil a byl vychováván matkou a chůvou. Pestalozzi byl Švýcarský pedagog a spisovatel, byl jedním z nejuznávanějších klasiků evropské a světové pedagogiky, již v 18 letech se účastnil vlasteneckého hnutí mladých Curyšanů. Vlivem francouzských fyziokratů se orientoval na zvelebení zaostalého venkova a a ve 22 letech založil zemědělský podnik v Neuhofu u Birru, protože podnik neprosperoval přeměnil ho v roce 1774 v ústav pro opuštěné děti, kde je učil tkát a pracovat na poli, avšak i přes obětavou péči přišel ústav po pěti letech na mizinu. Dalších dvacet let se věnoval spisovatelství a vydal řadu prací, největší úspěch měla Linhart a Gertrůda, sláva této knihy brzy přesáhla hranice švýcarska a její autor získal roku 1792 Francouzské občanství. Roku 1798 nu vláda švýcarské republiky svěřila výchovu sirotků ve Stanzu a po zrušení tohoto ústavu mu bylo umožněno pokračovat v pedagogických pokusech v Burgdorfu, zde vzniklo hlavní pedagogické teoretické dílo „Jak Gertruda učí své děti“ ( 1801), je to 14 dopisů adresovaných příteli, v nichž autor formuluje své teoretické principy elementární výchovy. Za nejvýznamnější přínos do pedagogiky je považován jeho princip „rozvíjejícího vyučování“, jímž se Herbart inspiroval pro svou teorii „výchovného vyučování“ a který Ušinskij nazval „velkým objevem Pestalozziho“. Po pětileté činnosti v Burgdorfu a kratším působení v MÜnchenbuschsee měl Pestalozzi možnost uplatňovat své ideje v praxi po celých následujících 20 let (1805- 1825) jako ředitel ústavu v Ifertenu, který se stal Mekkou pedagogů, učenců i četných vysokých hodnostářů, tento ústav už nebyl jenom domovem chudých sirotků, ale byl to francouzsko-německý výchovný institut s připojeným učitelským seminářem."