1.	Malé státy a jejich studium

1.1.	Závislost jako hlavní téma

1.2.	Nejednoznačná terminologie

1.3.	Představy o ohrožení malých států

1.4.	Spojování malé velikosti se slabostí

1.5.	Vztah malých států a mezinárodních organizací

1.6.	Zkušenost malého státu

2.	Malé státy v různých teoretických tradicích výzkumu mezinárodních vztahů

2.1.	Obecné srovnání přístupů k malým státům

2.2.	Charakteristika přístupů

2.2.1.

Politický realismus

2.2.2.

Analýza světového systému

2.2.3.

Strukturální přístup

2.2.4.

Analýza závislosti

3.	Bezpečnostní politika malých států ve střední Evropě

3.1.	Důraz na výhody seskupování

3.2.	Nejasné místo malých států v mezinárodním právním systému

3.3.	Vnitřní ohrožení malých států

3.4.	Politické možnosti a obranné schopnosti malého státu

"V posledních letech je malým státům věnována stále větší pozornost, přestože malá velikost státu není novým tématem ani v politologii, ani v ekonomii. Teorie týkající se rolí a problémů malých států mají naopak dlouhou tradici a velikost jako faktor ovlivňující postavení, strukturu a chování národního státu je odedávna předmětem empirických výzkumů. Nové je jen současné zaměření studia malých států. Zatímco v minulosti převládalo zaměření na vojensko-bezpečnostní hledisko, nynějším trendem je soustředění se na vztahy (hospodářské) závislosti malých států a z toho vyplývající dopad na jejich domácí a zahraniční politiku. Závislost je chápána jako hlavní problém malých států. Problém životaschopnosti a udržitelnosti ekonomiky se tedy jeví jako důležitější než vojensko-bezpečnostní problém.
Charakteristickým rysem odvětví studia malých států je nejednoznačná terminologie. Dosud nebylo dosaženo shody ani v případě definování malého státu. Používají se různá kritéria, například fyzická velikost (měřená ukazateli jako rozloha a počet obyvatel), ekonomická kapacita (GNP, GNP per capita) či vojenská kapacita (výdaje na obranu).
Již několikrát v moderní historii jsme byli svědky předpovědí zániku malých států. Jak je tedy možné, že malé státy byly schopné přežít do současnosti a, jak se zdá, i prosperovat, navzdory nerovnoměrnému rozložení prostředků moci? Je pozoruhodné, že se malé státy udržely i při souběžném rozvoji technologické a ekonomické koncentrace, která si vyžadovala větší množství investičního kapitálu, objemnější výrobní jednotky a expandující odbytiště.
Existuje poměrně rozšířená představa, že malé státy musí být nutně slabé. Někteří autoři dokonce popírají jakýkoli rozdíl mezi slabostí a malou velikostí. Dějiny posledních tří tisíciletí však ukazují, že bylo celkem velké množství malých států, "Davidů", které úspěšně odolávaly agresím velkých států, "Goliášů": například athénská polis za války s Perskou říší či středověká italská města, která si udržovala vliv na obchod ve Středomoří. Novodobá historie Izraele a Vietnamu dokazuje, že malá velikost a slabost nejsou synonyma. Srovnání hrubého národního produktu na osobu jasně ukazuje, že malé státy mohou být obdivuhodně úspěšné: Švédsko, Švýcarsko, Island, Dánsko, Norsko, Nový Zéland. Pro dlouhodobý vývoj malých států je nezbytná liberální struktura zahraničního obchodu světové ekonomiky. Jednou z výhod malého státu je velikost jeho průmyslu: malá odvětví průmyslu mají tendenci být flexibilnější a vhodnější pro nové výzvy přicházející ze světového trhu.
Malé státy se také těší zvýhodněnému postavení členů mezinárodních organizací v tom smyslu, že platí princip "jeden stát, jeden hlas".
Protože malá země samozřejmě nemůže zajistit všechno pro svou vysoce specializovanou společnost, musí spoléhat na prospěch z mezinárodní dělby práce, takže se počítá s její závislostí. Schopnost zachování malého státu se paradoxně vztahuje k nutnosti předat část suverenity mezinárodním organizacím. Následkem je, že klasické funkce spjaté se státní suverenitou (tj. obranná funkce a funkce ekonomické regulace) do značné míry přebírají právě mezinárodní organizace. Kdykoli je však cizí mocnost v pozici, která mu dovoluje ovlivňovat příjmy z obchodu závislého státu, třebaže je její vliv sebemenší, může tento stát snadno vydírat a tímto způsobem proniknout až dovnitř jeho procesu politického rozhodování."

Zpracováno na Ústavu politologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.