1.

Úvod

2.	Dar a potlač jako neodmyslitelné závazky

3.	Výměna darů a povinnost je oplácet

4.	Systém se rozšiřuje aneb štědré dary a platidla

5.	Porovnání principů daru a směny ve starých právních systémech

6.	Které závěry kniha přináší?

7.	Použitá literatura

"II. Dar a potlač jako neodmyslitelné závazky
Téma knihy, respektive eseje, je hned v jejím úvodu autorem vymezeno jako zkoumání „dobrovolné, zdánlivě nenucené a nezištné, přitom však nucené a zištné povahy řečených dávek. Ty na sebe téměř vždy berou podobu daru.“ Při rozboru dané problematiky vychází ze základních otázek „jaké je právní a zájmové pravidlo, jež v zaostalých či archaických společnostech způsobuje, že přijatý dar se závazně oplácí? Jakou moc má v sobě darovaná věc, že ji obdarovaný oplácí?“ Odpovědi na tyto otázky pak přinášejí závěry týkající se vzájemného směňování ve společnostech, charakter směny a smlouvy společností atd.
Jak již bylo naznačeno výše, Mauss využívá ve svém výzkumu metody přesného srovnávání a to tak, že nejprve studoval předmět svého výzkumu v oblastech Polynésie a Melanésie, který následně srovnával se studovanými právními systémy.

Předpoklad, že takzvané primitivní kmeny, v našem případě Polynésané a Melanésané, nepraktikují ekonomické obchodní transakce, je v zásadě nesprávný. Směnu statků tvořil detailně propracovaný systém, který měl jasná pravidla a určoval a ovlivňoval v mnoha ohledech život všech obyvatel. „Předně to nejsou jednotlivci, ale společenství, kdo směňují, uzavírají smlouvy a vzájemně se zavazují.“ Kooperují vzájemně celé kmeny, rody či rodiny, a jsou konfrontováni buď přímo nebo prostřednictvím svých náčelníků. Tyto „transakce“ pak nejsou pouhou směnou statků. Jsou také společenskou interakcí, převyšující významově prostý obchod. Přinášejí prvky „zdvořilosti, hostiny, obřadů, vojenské výpomoci..., slavností, her a trhů, při nichž je obchod pouze jedním momentem.“ Je nutné pro náš další výklad poznamenat, že tyto vzájemné služby jsou uskutečňovány na základě dobrovolnosti a to prostřednictvím darů, „třebaže jsou ve své podstatě pod trestem soukromé či skupinové války povinné.“ Tento princip nazývá Mauss „systémem totálních závazků“, praktikovaný ve společnostech, které předpokládají spolupráci částí kmenu.
Specificky pro zkoumané kmeny z oblasti amerického Severozápadu autor vymezuje pojem „potlač“, typickou formu totálních závazků, znamenající „živit“ či „konzumovat“, F. Boasem charakterizovanou jako „place of being satiated; místo, kde se nasytíš.“ Mauss potlač dále specifikuje jako „totální závazek v tom smyslu, že celý kmen prostřednictvím svého náčelníka uzavírá smlouvu za všechny... Takovýto závazek ze strany náčelníka však zabývá výrazně soutěživého rázu. Je v zásadě lichvářský a okázalý.“ Instituce potlače byla objevena pouze u kmenů na severozápadě Ameriky a blízkých oblastech, všude jinde kmeny zůstávají u primitivnějšího typu totálních závazků.
„Fenomén potlače, jak jej Mauss popisuje, vyznačuje jiný princip ekonomické směny než ten, který pokládáme za přirozený – princip směny, který není založen na ekvivalenci a na symetrické reciprocitě, nýbrž na asymetrii. Tato asymetrie, tedy povinnost vracet přijaté dary s úrokem, vracet víc, než bylo přijato, mnohdy nabývá, jak víme, vyhroceně destruktivní a kompetitivní povahy.“7a Zásadní pravidlo v potlači z oblasti morálky totiž nutí výměnou za přijatý dar nabídnout jiný s jakousi nadhodnotou, úrokem.

III. Výměna darů a povinnost je oplácet
První výzkumy v oblasti Polynésie sledující systém darů existenci potlače prakticky vylučovaly, až později se tento názor zmírnil a bylo prokázáno, že se systém smluvních darů vztahuje na řadu významných okamžiků v životě tamních obyvatel, jako například manželství, narození, nemoc atd. Právě zde byly doloženy neodmyslitelné prvky potlače, a to prvek cti, prestiže a prvek povinnosti za každou cenu dary opětovat. Jako příklad uveďme praktikování potlače při narození dítěte. „Po oslavách narození, poté co muž a žena přijali a oplatili statky mužské a ženské, nebyli bohatší než dříve. Dostalo se jim však uspokojení v tom smyslu, že viděli to, co považovali za velkou poctu – množství statků, nahromaděných u příležitosti narození jejich syna.“

V kultuře Maorů jsou statky taonga, tedy statky pojící se k půdě, které obecněji označují majetek a přinášejí bohatství, silně spjaty s jejich majiteli. Maorové věřili, že tento druh majetku má jakési hau, tedy určitou duchovní sílu, která nutí bezpodmínečně ke směně. „Vy mi dáte nějaké taonga, já ho dám někomu třetímu, ten mi oplatí jiným, protože ho k tomu pudí hau mého daru, a já jsem povinován vám tuto věc vrátit, protože vám musím vrátit to, co je ve skutečnosti plodem hau vašeho tonga.“ Podle Mausse si dar, i když dárci již nepatří, z něho stále něco uchovává, proto je zavazující a zavazuje do té doby, dokud obdarovaný neposkytne dárci rovnocennou nebo vyšší náhradu. Právě tímto způsobem je utvářena silná právní vazba, která je z povahy věci vazbou duchovní."

Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra sociologie.